Kolejová zařízení pro boj se sněhem

Nejstarší jsou samozřejmě sněhové pluhy. Zpočátku šlo o radlice montované na čelníky lokomotiv. Pro vyšší sněhovou vrstvu byly pak zkonstruovány sněžné pluhy jako samostatná vozidla. Byly to přestavěné tendry parních lokomotiv s poměrně složitě tvarovanými radlicemi.

 Později byly postaveny sněžné puhy v podobě zavřených vozů, vybavených čelními a bočními křídly a radlicemi, u kterých bylo možno seřizovat šířku a úhel záběru.
V první polovině 20. století byly vyvinuty sněžné frézy (neboli sněhomety), zpočátku poháněné parou. Šlo zpravidla o podvozkový vůz na dvouosých až pětinápravových podvozcích, na jehož jednom čele bylo hrablo s bubnem, v němž se otáčela růžice o průměru několika metrů, která sníh krájela a ten byl dále vyhazován mimo koleje. Dosti výstižný je německý název tohoto zařízení, totiž "Schneeschleuder", v doslovném překladu "šlehač sněhu." Posledními a vzhledově nejzajímavějšími zařízeními jsou proudové rozmrazovače. Jejich vývoj je úzce spjat s rozvojem v letectví, neboť jejich základem je letecký proudový motor. Dnes drtivá většina těchto zařízení nefunguje, u drah vidíme jen vozíky MUV s frézou KSF 70, dále polské pluhy KSP 411 a novější KSP 7.

• sněžné pluhy
• sněhová fréza Henschel
• proudové tryskáče

sněhový pluh Riga
Ruské provenience je sněžný pluh Riga, dodaný kdysi ze SSSR. Tyto čtyři fotografie poskytl pan Lukáš Košťál, jedná se o stroj patřící Podblanickému vědeckotechnickému klubu železničnímu, určený k muzejnímu zachování. Firma DK model p. Košťála mimochodem vyrábí velmi pěknou leptanou stavebnici tohoto vozidla.

sněhový pluh LPO 411 S
U ČSD jako KSP (kolejový sněhový pluh) 411.
Nesamopojízdný stroj.

Výrobce:	ZNTK Stargard u Štětína, PLR
Hmotnost:	64 tun
Max. výška záběru:	1,5 m
Šířka záběru:	1560 až 3080 mm od osy koleje
Ovládání radlic:	hydraulické
Pracovní rychlost:	30 až 60 km/h
Obsluha:	2 pracovníci

sněhový pluh KSP 07
TD Šumperk, domovská stanice Hanušovice, autorem je Ing. Mário Pokorný.

Další fotografie jsou ve Fotodokumentaci

sněhová fréza Henschel
  Příspěvek firmy Henschel u. Sohn v Kasselu k produkci parních sněhových fréz.
S použitím převzatých materiálů zpracoval: Ing. Petr Eliáš:

Pokud tloušťka sněhové vrstvy na trati dosáhne hodnoty 1,5 m, je použití sněhového pluhu problematické. Proto byla na konci 19. století zkonstruována a do provozu zavedenanová zařízení – sněhové frézy, která byla schopna zvládnout sněhové závěje až do tloušťky 6 m. Mezi mnoha pokusnými konstrukcemi se prosadila nakonec zařízení pracující na principu vynalezeném v Kanadě a patentovaném v dubnu 1884, který do podvědomí vešel jako Leslieho princip. V Německu získala licenci k výrobě těchto neobvyklých vozidel firma Henschel u. Sohn v Kasselu, jíž byly pro K.P.E.V. (a později DRG) vyrobeny v letech 1893, 1906 a 1924 celkem 4 čtyřosé frézy (v r. 1893 – 1, v r. 1906 – 1, v r. 1924 – 2). Šlo o nesamopojízdné vozidlo, jehož čtyřválcový parní stroj sloužil k otáčení téměř třímetrové růžice o deseti paprscích. Ta sníh před sebou drtila a ten byl zvláštní "tryskou" na vrcholu bubnu odhazován až 30 m od kolejí. Měla vlastní tendr se zásobou vody a uhlí. Frézu tlačila zezadu parní lokomotiva.
    Mimořádně krutá zima na přelomu let 1928/29 ukázala, že je nejvyšší čas udělat změny ve stávající konstrukci fréz, zejména co se týče výkonu. z čehož vyplynula realizace použití čtyřválcového rychloběžného parního stroje (projekt z r. 1932 Reg. 700 650). Vyrobena byla 16kusová série, z níž 3 ks převzaly DRG (2 čtyřosé frézy RBD Königsberg, 1 šestiosou frézu Bayer. Wald) a 3 ks BBÖ (v r. 1938). Z toho, co bylo doposud napsáno je patrné, že DRG vlastnila v čase míru celkem 7 ks parních sněhových fréz (z toho 4 byly dislokovány ve Východním Prusku).
    Po zimních problémech v roce 1941 byl se zřetelem na polní tažení na východě upřednostněn program výroby další série, tentokrát 25 ks šestiosých parních sněhových fréz s nižším nápravovým zatížením (typové označení SSH 71), a to na základě výše uvedeného projektu z r. 1932 . Mimo sérii byl v r. 1942 vyroben ještě 1 speciální kus pro, z válečného hlediska důležitou, Erzbergbahn (trať Leoben – Hieflau ve spolkové zemi Štýrsko). Zjednodušení válečného provedení spočívalo v náhradě nahoru výklopného nárazníkového rámu (Puffertragrahmen) pevným, našroubovaným, a v použití jednotného tendru 2´2´ T 26 lokomotiv řady 50. Stojatý reverzní rychloběžný čtyřválcový parní stroj vyráběný v licenci firmy Maschinenbauanstalt F. Schichau, Elbing in Westpreußen (dnes Elbląg v Polsku) poháněl přes redukční převodovku desetipaprskovou růžici frézy o průměru 2900 mm rychlostí 120 – 160 otáček za minutu. Kotel krátkého provedení byl v oblasti topeniště opatřen příčnou osou, kolem níž jej bylo možno vyklopit nahoru skrz otvor ve střeše. Obr. 5 SSH 71, stanoviště strojníka, železniční muzeum Neustadt an der Weinstraße, Německo. Na frézu se dosazoval parní kompresor a rozvod tlakového vzduchu (8 bar) k ovládání prostorového vymezení záběru frézy, případně k jeho použití jako jakési lopaty nebo rozražeče ledu. Tříosé podvozky s podélným provahadlováním vykazovaly nápravový tlak mezi 10, 3 a 12 t (prázdná hmotnost 60,9 t). 25 ks série vyprodukovaná mezi lety 1942 a1944 formálně firmou Henschel v Kasselu byla vyrobena hlavně belgickými a nizozemskými firmami. Stroje byly dislokovány na území Říše.
    Po roce 1945 byly v plném počtu převzaty nástupnickými železničními správami, a to: DB – 10 ks, DR – 6 ks, ÖBB – 8 ks, SNCF – 1 ks. Posledním vyřazeným strojem byl ÖBB – 986 107 (ex DRG – 706 007). Stalo se tak v roce 1986.

Délka s tendrem:	16 870 mm	Šířka :	3 130 mm
Průměr růžice:	2900 mm, 10 paprsků	Služební hmotnost (fréza):	66,12 t
Výkon parního stroje:	700 koní při 500 ot/min	Celkový rozvor (fréza):	6 550 mm
Průměr pojezdových kol (fréza):	850 mm	Prázdná hmotnost (fréza):	60,90 t
Celkový rozvor (fréza + tendr):	16 870 mm	Kotel:	na mokrou páru, topeniště z oceli IZ II
Provozní tlak:	13 bar	Vnější průměr žárnic:	44,5 mm
Tloušťka stěny žárnic:	2,5 mm	Délka trubkovnice:	3 700 mm
Plocha roštu:	2,5 m2	Výhřevná plocha topeniště:	10,68 m2
Výhřevná plocha trubek:	113,32 m2	Celková výhřevná plocha kotle:	124,00 m2
Parní stroj:	stojatý reverzní čtyřválcový parní stroj s jednonásobnou expanzí, typ Schichau	Průměr válců:	280 mm
Zdvih:	280 mm	Otáčky:	500 – 550 min-1
Celková hmotnost (vč. převodovky a růžice):	10 730 kg	Výkon:	515 kW (cca 700 PS)
Převodový poměr (parní stroj : hřídel růžice):	1 : 3,3	Tendr:	typ 2´2´ T 26 lokomotiv řady 50 s přídavnými krycími klapkami pro ochranu uhlí před vlhkostí
Zásoba vody :	26 m3	Zásoba uhlí :	8 t
Průměr kol pojezdu:	1 000 mm	Celkový rozvor :	5 700 mm
Prázdná hmotnost :	26,27 t	Služební hmotnost :	60,27 t

U nás sloužilo ( válečná kořist nebo odprodej od DR?) nejméně 6 kusů rúzných typů této frézy, které se viditelně lišily počtem náprav - od 4 po 10, ještě koncem 60. let. Jeden kus tohoto vozidla dosud stojí ve Strančicích, jedná se o stroj patřící Podblanickému vědeckotechnickému klubu železničnímu, určený k muzejnímu zachování, nyní se nachází v Lužné u Rakovníka. Další údajně stojí v depozitáři NTM v Čelákovicích. Ještě jeden stroj je vlastnictvím MDC Bratislava. Firma DK model vyrábí velmi pěknou leptanou stavebnici tohoto vozidla.


 

Evid. číslo	Počet náprav	Vlastní   váha	Domovská TD	Dislokován ve stanici
01	10	68,6	Česká Lípa	Česká Lípa
02	6	66,1	Chomutov	Chomutov
03	?	68,0	Jihlava	Jihlava
04	?	66,0	Bratislava	Bratislava východ
05	4	62,0	Spišská Nová Ves	Spišská Nová Ves
06	?	65,0	Opava	Šupmerk

Na fotografii ze starého Železničáře vidíte Henschela  "před akcí" u ČSD, tlačí ji lokomotiva řady 534.0, z číselného intervalu 78-93	Takhle vypadaly Henschely ČSD "po akci"
Po nástupu motorové trakce stačila k tlačení sněhometu  i malá "Karkulka"

Nepříliš kvalitní, ale velmi vzácný obrázek zachycující Henschela v akci. Jedná se o stroj Švýcarských státních drah (SBB) foto je z časopisu Der Modelleisenbahner 12/63. Rozdrcený sníh proudí "tryskou" napravo od koleje (čili na obrázku vlevo) , na druhé straně se práší částečky sněhu od růžice, nad strojem stoupá světlejší sloup výfukové páry z parního stroje.
 
Díky laskavosti pana Johanna Sturma zde můžeme uveřejnit velice zajímavé snímky interiéru renovované muzejní frézy, které nafotil v létě 2002 v Neustadtu. První snímek ukazuje stanoviště strojníka vedle parního stroje v čele frézy, další dva dokumentují budku topiče na druhé straně frézy - u tendru.
 

Pan Petr Volek nám zaslal dvě fotografie muzejního Henschela z Lužné.



proudové tryskáče
Legendární proudové stíhačky MiG 15 už měly koncem 50. let svoji kariéru v podstatě za sebou, jejich úkoly přepadových stíhačů převzaly modernější stíhačky sovětské provenience, rychlejší a vybavené střeleckým radiolokátorem a raketovou výzbrojí - MiG 17 PF a MiG 19. Ale u ČSD jejich éra teprve začínala. Zlaté české ručičky dokázaly najít využití pro jejich motory M 701 využití na železnici. Pokud tipujete pokusy s vysokorychlostní nákladní přepravou, jste vedle. Používaly se jako zařízení sloužící k rozmrazování výhybek, popř. odfoukávání sněhu z kolejí. Jejich výhodou byla okamžitá účinnost především při rozmrazování výhybek, nevýhodou zase zatékání rozmražené vody do citlivých míst výhybky a jejich následné zmrznutí. Zpočátku byl motor s nádrží, která se průbežně doplňovala z přistavených cisternových aut kerosinem (leteckým benzinem), prostě umístěn na plošinovém voze Pao, později byly "kolejové tryskáče" podstatně důmyslnější. Nejzajímavější je "tryskáč" přestavěný z "Hurvínka" M 131.1377, který má dokonce 2 motory.