Navigační cesta
HO >> Zkušební dynamometrický vůz 999
HO

Zkušební dynamometrický vůz 999

Při stavbě a opravě železničního svršku je potřeba neustále kontrolovat železniční svršek. Pod jedoucími vlaky se postupně mění železniční těleso, obrušují se koleje v oblouku, vznikají příčné a svislé vlny, mění se sklon koleje, převýšení, rozchod atd.

Postupně železniční trať stárne a proto je potřeba důkladně kontrolovat stav trati i během provozu. Dříve se prováděla kontrola ruční rozchodkou a postupně byly pojízdné rozchodky a vozíky pro měření koleje. Postupně se zjistilo, že nejlepší měření je pod koly jedoucích vozidel, když je železniční svršek při vlastním měření zatížen.

Většina železničních správ a výzkumných ústavů potřebuje ke kontrole stavu železničních vozů, lokomotiv a zařízeni měřící vozy. Dále se provádí technický výzkum během provozu železničních vozidel. Měřící vozy se v zásadě dají rozdělit na tři skupiny:
  1. pro měření pevných zařízení na trati
  2. pro měření vozů
  3. pro měření lokomotiv
1.jpg


Na plánku už jsou poválečné měřící vozy. První na plánku je šestinápravový měřící vůz pro měření železničního svršku č. 930, který postavila smíchovská Tatra a měřící zařízení dodala švýcarská firma Amsler. Skříň vozu byla odvozena od běžných rychlíkových vozů a v provozu byl jeden třínápravový podvozek nahrazen podvozkem dvounápravovým. Druhý měřící vůz (č.520038) na plánku je předělaný vůz řady Bai, který podle projektu VÚKV Praha (Výzkumný ústav kolejových vozidel, který vznikl ze samostatné konstrukční oddělení Ringhofferových závodů od roku 1880). V roce 1958 postavila vůz smíchovská Tatra a je určen pro zkoušení kolejových vozidel. A pro takové zkoušky byl v roce 1924 postaven dynamometrický vůz č. 999 a který si teď postavíme.
Vůz dynamometrický slouží k ověřování trakčních charakteristik hnacích vozidel a charakteristik dynamických brzd. Je vybaven siloměrným zařízením v táhlovém a narážecím ústrojí měřicího vozu.
Asi před rokem 1918 je požadován ministerstvem železnic ve Vídni o postavení měřícího vozu. Byl podán návrh na přestavbu vozu řady Dva, který provede Ringhofferova továrna na Smíchově. Podle plánku má vůz dva třínápravové podvozky. Mechanickou část vozu měla provádět švýcarská firma Alfred J. Amsler (nar. 1857 – zem. 1940) v Schaffhansenu. Dále na přiloženém plánku je návrh vnitřního uspořádání.
2.jpg


Dle výnosu číslo 9398-V/5 ze dne 12. 2. 1924 se přípravné práce na přestavbě vozu zastavují. Ringhofferovy závody oznamují, že přestavba není možná dopisem ze dne 18. 2. 1924 a doručují stavbu nového vozu. Dále je přiložen plánek nového vozu, který bude splňovat požadavky železnice. Zkušební vůz byl vyroben v roce 1924. Měřící přístroje a jejich osázení do vozu provedla švýcarská firma Alfred J.Amsler & Cie, Maschinenfabrik. Jejím zakladatelem byl Jakob Amsler-Laffon (nar. 11. 11. 1823 – zem. 3. 1. 1912.). Továrnička byla pravděpodobně založena v roce 1865.

Délka celého vozu 17 350 mm
Délka skříně 16 000 mm
Vzdálenost otočných čepů 10 960 mm
Váha prázdného vozu 40 000 kg
Váha vozu se zařízením 42 000 kg

3.jpg  4.jpg


Osvětlení vozu je elektrické i plynové a jako nouzové osvětlení je olejové.
Brzda (samočinná sací) i tlaková Westinghouseova.
Parní topení Friedmanovo.
s01.jpg


Dále vůz lze spatřit v knize „Elektrické lokomotivy ČSD-1“ (kterou vydalo nakladatelství Corona). Zde je par náhledů jak vypadá vůz na čelech. Na barevném náhledu je jiný popis vozu a na střeše jsou jiné větráky.
00.jpg  02.jpg


Původní část měřícího zařízení od firmy Alfred J. Amsler & Cie, Maschinenfabrik se dá shlédnout v seriálu „Světě na kolejích“, které bylo vysíláno Českou televizí dne 24. 9. 2009.

Dvojčinný hydraulický dynamometr s registračním měřicím stolem Amsler s mechanickými kulovými integrátory je v současné době v prostoru měřicího oddílu vozu zakonzervován a nepoužívá se. Dynamometr s měřicím stolem je zatím kompletní a po dílčí úpravě táhlového mechanismu vozu a připojení kardanu vedoucího z měřicího stolu ke dvojkolí je zařízení i v současné době stále funkční. Dynamometrický vůz byl a je používán hlavně při ověřování parametrů trakčních vozidel. Za hák dynamometrického měřicího vozu byly zatím pověšeny všechny typy řad motorových lokomotiv a motorových vozů ČD ex ČSD včetně veškerých provedených rekonstrukcí a modernizací (např. instalace elektrického topení, remotorizace atd.), dále všechny typy motorových lokomotiv pro průmyslové vlečky včetně zatím všech provedených modernizací. Z elektrických lokomotiv a elektrických jednotek byly tímto dynamometrickým vozem zkoušeny všechny schválené řady elektrických lokomotiv ČSD a posléze ČD kromě lokomotiv ŠKODA 93E, 90E, 85E a jednotky řady 471. Sluší se připomenout, kdo se nejvýrazněji podílel na provozování a udržování dynamometrického vozu po roce 1950. Byly to pánové Dr. Ing. Jan Stejskal, Ing. Rudolf Cinner, Ing. Jiří Jelen, CSc., Ing. Zbyněk Veber, Ing. Jiří Šedivý, CSc., Jiří Članěk. S činností dynamometrického měřicího vozu je třeba připomenout kapitolu související se zátěžovými lokomotivami, které vytvářejí patřičnou brzdnou sílu pro vyrovnání potřeby zátěže a k regulaci rychlosti jízdy. V padesátých letech se používaly parní lokomotivy řady 556.0 vystrojené protitlakovou brzdou soustavy Rieggenbachovy. Ze tří lokomotiv takto vystrojených se nejdéle používala lokomotiva 556.0329.

Napsal: Pavel Janoušek.
Lektoroval: Prof. Ing. Jaroslav Šíba, DrSc. ČVUT Praha


Pomocí dynamometrického vozu z roku 1924 byly prováděny převážně trakční zkoušky hnacích vozidel a v roce 1950 jsou to následující řady lokomotiv T436.0, T435.0 a E499.0.

02a.jpg
Ing. Vratislav Šuk předvádí unikátní měřicí zařízení AMSLER z dvacátých let minulého století pro tažnou sílu na háku do 450 kN v dynamometrickém voze VUZ.
Foto: IVO ŠTECHA


Vlastní stavba vozu.
Na hlavní krabici jsou použity plastové destičky. Nejprve se slepí boky a vnitřní čela a hned se vlepí podlaha. Po krátkém proschnutí se přilepí na čela vchodová část. Podle plánu vozu se vlepí vnitřní pevnostní stěny. Po dokonalém proschnutí se vypilují všechna okna. Pak se postupně vlepují další stěny do vnitřku vozu a nakonec se naznačí sedadla, stůl a měřící zařízení. Pod měřícím zařízením je pak tunel, v kterém budou kabelové a mechanické rozvody. Do vyhlídkového prostoru se vlepí zvýšená podlaha a schody.
 
03.jpg 04.jpg
   
05.jpg  


Po vnitřní stavbě a opracování celé skříně se provede základní nástřik, který ukáže povrchovou nerovnost při slepování dílů. Po začištění stěn se vlepí do oken parapety. Pomocí pásků se naznačí všechny dveře. Na čelnicích se pak upraví malá okénka. V jednom čele je část okének zaslepena. V zaslepených dílech jsou pak naznačeny zásuvky na kabely. U jednoho okénka v bočnici je asi zrcátko, které pak naznačíme také na modelu.

06.jpg 07.jpg
   
08.jpg 09.jpg


Střecha vozu je ze slepovaných destiček v jeden celek. Správný tvar střechy pak zajistí technický dentacryl, který jsem postupně napatlal na desky. Po vytvrdnutí a obroušení do požadovaného tvaru střechy jsem se pustil do povrchového tmelení a broušení. Po broušení je proveden základní nástřik, který odhalí nerovnosti na střeše. Nerovnost se postupně odstraní a nakonec se střecha napasuje na skříň. Nepřesnosti v usazení na čelech se přetmelí a obrousí. Nakonec vyřízneme díru do střechy a provede se postupná montáž vyhlídky. Další nerovnosti se přetmelí a celá střecha se pak napasuje ještě jednou na skříň vozu. Po napasování se střechy označí, kam která přijde a provede se základní nástřik střechy. Další nesrovnalosti se odstraní.

10.jpg 11.jpg
   
12.jpg 13.jpg


Boky pod okny se pomocí pásků rozdělí na jednotlivé pole podle fotky. Skříň vozu dostane vagonovou zelenou barvu. Obtisky jsou dělané na inkoustové tiskárně. Po aplikaci obtisků se matným lakem sjednotí barva. Po proschnutí se vybarví ručně vnitřní zařízení, vlepí se průhledná folie do oken, které dostanou toaletní záclonky.

14.jpg


Podle výkresu se udělá kostra spodku vozu. Vlepíme podélník a čelník. Oba vozy dostanou kinematiku a proto potřebujeme s krátit podélnou výztuhu a upravit šikmé vzpěry. Pak následuje vlepení příčníků a základů pro vlastní podvozek. Na jedné straně pomocí pružinky naznačíme silové zařízení na táhlo háku. Po usazení podvozku pak vlepíme vzpínadlo ve kterém jsou bateriové skříně. Vzpínadlo musíme postavit tak, aby se mohl dobře otáčet podvozek. Pak vlepíme kinematiku. A následuje montáž šikmých vzpěr (mezi podvozky), části brzdového systému, plynovou nádrž a jeden podvozek dostane dynamo. Na čelník se přilepí nárazníky. Pak následuje přilepení přechodového měchu a na druhé straně jen přechodový můstek.

15.jpg 16.jpg
   
17.jpg  


Pak následuje přilepení střechy na skříň vozu. Na okraj střechy se přilepí okap střechy. Střecha se pak znova přebarví. Postupně vlepíme stupačky tak, aby při otáčení podvozku nikde nepřekážely. Na model pak dosadíme všechna madla, držáky návěstních svítilen a žebříky. Střecha dostane větráky, lávku a nakonec se u lávky zhotoví další madla.

18.jpg 19.jpg
   
20.jpg  


V roce 1950 byl zřízen Výzkumný a zkušební ústav ČSD. V roce 1959 byl podán návrh v rámci RVHP, který se zabýval potřebou výstavby vhodné základny pro zkoušení kolejových vozidel a v roce 1963 byl zprovozněn zkušební okruh ve Velimi.

02b.jpg


Zdroj:
Státní oblastní archív Praha.
Měřící vozy – ing. Zdeněk Maruna
Wikipedia
www.cdvuz.cz
www.cdrail.cz
www.vukv.cz
foto – Ivo Štech
Železničář – týdeník Českých drah.

Model je hotov a hurá na měření našich kolejových vozidel. Mnoho zdaru do modelování dalších krásných modelů Vám přeje Vladimír Klusáček.

| Autor: Vladimír Klusáček | Vydáno 30. 10. 2011 |
Fotodokumentace
Uaai 11
(18.05.2014)
434.1
(07.11.2011)
tendr 516
(07.11.2011)
BCi/ú
(03.04.2011)
R 552088
(13.08.2010)
Kirow EDK 300
(30.06.2010)
Ca4
(22.06.2010)
Kirow EDK 80
(23.03.2010)
Kirow EDK 10/1
(15.03.2010)
M 120.417
(18.01.2010)
T 478.1 - Bardotka
(21.07.2007)
T 478.1 - Bardotka