V této části seriálu probereme zpracování PUR pryskyřice, nalití do forem, proces přetlakování, vyjmutí odlitků a jejich začištění. Také si budete moci prohlédnout přetlakovou komoru jakou používám a její připojení k ledničkovému kompresoru a nakonec ještě několik praktických rad pro bezpečnou manipulaci s přetlakovou komorou.

V této části seriálu důkladně probereme přípravu modelu (masteru) pro výrobu formy a také celou výrobu jednodílných forem. Hned v úvodu bych chtěl zdůraznit, že všechny příklady návrhů a úpravy forem, jsou vytvořeny pouze pro přetlakové lití, o kterém bude příští část seriálu. Pokud budete chtít do forem, zhotovených podle této části seriálu, odlévat PUR pryskyřici volně, budete pravděpodobně velmi nespokojeni s množstvím bublin a nedolitků. Formy pro volné lití musí mít úplně jinou koncepci a zohledňovat jiné faktory než formy pro přetlakové lití.

V této části seriálu se podíváme velice důkladně na materiály na výrobu forem a jejich zpracování. To je velmi důležité, protože pouze tak, je možné dosáhnout výborných výsledků a vyhnout se nepříjemnostem, jako je třeba neztuhnutí silikonového elastomeru nebo bublinky ve formě. Důkladným nastudováním technologického postupu si ušetříte případné zklamání a dost peněz za zkažený materiál.

Vážení čtenáři, protože mne oslovuje stále větší počet lidí s dotazy, okolo tvorby vlastních odlitků, tak jsem začal s tímto malým foto-kecacím seriálem. Chci v něm popsat celý postup tvorby odlitků od výroby modelu až po začištění odlitků. Mnozí jste se již o takovou věc pokoušeli a dosažené výsledky Vás neuspokojují a nebo úplně odradily od dalšího pokračování, mnozí o tom teprve uvažujete. Pokud dodržíte zde uvedený postup, mohu Vám garantovat, že budete mít srovnatelné výsledky.

Jako každé domácí čí klubové kolejiště potřebuje malou železniční stanici a nádražní budovu. Malou výpravnu dělá firma www.es-pecky.cz a její majitel pan Dvořáček mně požádal zda nemohu udělat článek o stavbě malé české nádražní budově.

Při diskuzích s modeláři na otázku proč neosvětlí mašinu LEDkami, je častá odpověď : Jsou moc malé, nevím jak na to, netroufám si. Chci tedy zájemcům ukázat, jak to dělám já.
Je to určeno začátečníkům, co nejjednodušeji. Ti zkušení to přeskočí.

Při stavbě a opravě železničního svršku je potřeba neustále kontrolovat železniční svršek. Pod jedoucími vlaky se postupně mění železniční těleso, obrušují se koleje v oblouku, vznikají příčné a svislé vlny, mění se sklon koleje, převýšení, rozchod atd.

Byl jsem požádán, abych popsal stavbu vozů polní dráhy v měřítku 0f, t.j. 1:45, zvaných „řepáky“.
Jedná se o poměrně jednoduchou záležitost, materiálově i pracovně nepříliš náročnou.

Ve vozovém parku ČSD se nacházel čtyřnápravový zavřený nákladní vůz řady Zac 21 54 027 0556-4 na přepravu živých ryb. Úpravu vozu dělala firma Tatra. Ve voze je strojovna, která je jako u starších vozů uprostřed vozu a na obou koncích jsou vmontovány nádrže pro dopravu živých ryb. Vozy vlastnil Česky závod rybářský v Třeboni a Český Budějovicích.

Jeřáby vyráběla vagónka Poprad v letech 1968 – 9 a jsou určeny pro zvedání břemen na železničním svršku. Jeřáby jsou postaveny na čtyřnápravových plošinových nákladních vozech typu 416.31.

Při stavbě modelů mě skoro nejvíce těší odhalovat funkci a konstrukci předlohy. Z tohoto pohledu byla stavba „Němky” opravdovým požitkem. Měl jsem to potěšení si celý stroj do detailů prohlédnout a to hned dvakrát. Železniční muzeum ČD v Lužné u Rakovníka se totiž pyšní dvěma těmito exponáty v perfektním provozuschopném stavu.
První návštěvu muzea, jehož zaměstnanci jsou přístupní jakémukoliv dotazu, jsem si skutečně vychutnal. Jelikož jsem si smluvil návštěvu mimo otevírací dobu, byla celá lokomotiva na tři hodiny pouze pro mě a na stroji jsem si tedy prohlédl veškeré součástky.
Při druhé návštěvě jsem už jen řešil zbývající nejasnosti. Návštěvu muzea mohu tedy vřele doporučit!

MUVka potřebuje vozík, k naložení potřebného materiálu a nářadí, ta skutečná. Model- k ucelení soupravy a hlavně ke zlepšení odběru proudu. Z leptu se snadno naohýbá a sletuje.

Když jsem uviděl lept MUV 69 od Hekttora, vzpomněl jsem si na P.Gülicha….Muvka musí jezdit. To mě napadlo proto, že jsem měl odskoušen vhodný motor.Technické řešení bylo složitější, bylo nutno přizpůsobit lept pohonu, na úkor modelovosti.

Model Prasátka z produkce TH Tomáš Hloušek vlastním již asi 10 let a je to patrně první model tohoto malosériového výrobce.