Na začátku vlastní stavby historického dvounápravového zavřeného nákladního vozu byla potřeba sehnat potřebné informace o továrně a také o nákladním voze. V seznamu nákladních vozů z let 1927 se továrna Cosmanos nenachází a nevlastní už žádné vozy. Můj první směr bádaní směřoval do Letovic.
Továrna vznikla v Letovicích na konci 19. století a na její provoz byla upravena budova Kubitova mlýna. Na tomto místě kdysi stával mlýn Podlouckého, který pak vlastnila obec. Mlýn se nacházel na Pražské ulici. Kubitův mlýn byl v roce 1883 přeměněn na Biachovu továrnu na tištěné textilní zboží, která se časem rozrostla na velkou továrnu „Cosmanos“. Jednalo se zřejmě o pobočnou textilní továrnu, jejíž hlavní sídlo bylo v Kosmonosech.
Základní údaje o vzniku této manufaktury lze najít například zde:
http://www.kosmonosy.cz/zpravodaj-nov-09leden.php .
"Budovu "Štiftu", o níž se shodou okolností dočtete v jiných souvislostech na jiném místě dnešního vydání, nechal postavit hrabě Josef de Bolzo v letech 1762 až 1764 se záměrem vybudování textilní manufaktury. Provoz zde byl zahájen dne 20. 11. 1764. Toto datum má z hlediska historie našeho města a jeho okolí značný význam, neboť Kosmonosy se staly místem počátku výroby textilu, v němž se později zpracovávala i bavlna. Později se zde nacházela největší tkalcovna v Čechách. Pro barvení, bělení a potisk látek bylo zapotřebí hodně vody, což byl i důvod, proč byla ve stejném roce založena další manufaktura u břehu řeky Jizery v nedalekém Josefově Dole. Také tato továrna byla pojmenována po našem městě a nesla název "Cosmanos". V roce 1793 zakoupil obě manufaktury Jan Josef Leitenberger, rodem z Levin (Sudefeugau), který je v roce 1796 předal svému synovi Františkovi Leitenbergerovi. Ten k nim dne 1. 8. 1797 přikoupil budovu bývalého piaristického kláštera, kde zřídil továrnu na šátky s názvem "Franz Leitenberger in Cosmanos", kde pracovalo více než 200 dělníků a řada odborníků z ciziny. V důsledku dalšího rozvoje závodu zde byly v roce 1852 postaveny parní a tiskací čtyřbarevné stroje, první tohoto druhu v tehdejším Rakousko- Uhersku. Rod Leitenbergerů byl za své zásluhy v průmyslovém podnikání povýšen do šlechtického stavu. O letovické továrně se nám podařilo najít už jen tyto kusé informace: 22. září 1909 vypukl ve firmě Cosmanos ( tzv. Modrá továrna – byly zde barevny, úpravny a potiskoviny látek ) veliký požár, který se i přes usilovnou práci zaměstnanců i 22 hasičských sborů z celého okolí nepodařilo zlikvidovat. V tehdejší době zde pracovalo 500 lidí. Sbor obdržel za záchranné práce od Moravskoslezské pojišťovny 50 korun, od pojišťovny Dunaj 50 korun a od ředitelství továrny 100 korun. (Protokoly sboru hasičského v Letovicích 1882-1909 ). Přímo u továrny se nalézala kolonie dělnických domků, v nich žili dělníci pracující v továrně. Další domky pro dělníky byly postaveny v katastru sousedního Třebětína (dnes místní část Letovic). Továrna zanikla po padesáti letech od svého založení, v období první republiky." Barbora Bolomská, TIC Letovice
Firma Leitenberger Cosmanos byla světoznámým producentem tištěných látek a šátků. V roce 1946 byla textilka začleněna do nově zřízeného národního podniku Tiba, Dvůr Králové nad Labem (něm.
Königinhof an der Elbe).
Nejprve je potřeba na stavbu vozu plánek, který se najde v knize „Řady nákladních vozů ČSD“ a jsou zde potřebné technické údaje o voze. Starší vozy mají výšku bočnic uvnitř skříně 2 000 mm a uvedený vůz má vnitřní výšku bočnice 2 100 mm. Rozvor vozu bude asi 4 500 mm .
Na plánku je právě železniční vůz, který má ložnou délku skříně 7 640 mm, ložnou šířku skříně 2 670 mm a výšku bočnice uvnitř skříně 2 100 mm. Ale jsou i vozy, které mají jiné vnitřní rozměry. Ložnou délku skříně 7 760 mm, ložnou šířku skříně 2 500 mm a výšku bočnice uvnitř skříně 2 300 mm při rozvoru 4 500 mm.
Dále železniční vůz má jen průběžné potrubí brzdy a vůz je tedy brzděn jen s brzdařské budky (dle fotky). Tovární fotka pochází z roku 1921 a vůz je ještě značen podle rakouských předpisů. Tedy řadou Gg. Další osudy vozu neznám.
Vlastní stavba modelu je postavena pomocí desek a profilů evergreenu, papíru, drátu a několik odlitků. Je sestavená vlastní skříň (čelnice a bočnice), v rozích jsou vlepeny výztuhy a v prostředku vně skříně je vlepena výztuha. Hned je vlepena i podlaha vozu. Po proschnutí jsou na čelnice přilepeny plechy, které určují pak tvar střechy a které jsou ještě podlepeny vně plastovou deskou. Pak následuje montáž desky posuvných dveří. Posupně přilepujeme boční rohové sloupky, sloupky čelní a boční. Na posuvných dveřích se pak naznačí plechový rám a pojezdová kole. Po dokonalém proschnutí se propilují v bočnici čtyři větrací otvory, které jsou pak uzavřeny mřížemi. Dále se propilují dva nakládací otvory. Pak následuje vlepování krakorců a vodící kolejnice. Do vně skříně je pak vlepeno závaží, které je pak pomocí plastových desek zajištěno proti posunu. Brzdařská budka je přilepena a součastně je vlepena papírová střecha, která pak po úpravě naznačuje pozinkovaný plech.
Na spodku vozu je přilepen jeden čelník a podélník v počtu dvou kusů. Pak následuje přilepení podlahy brzdařské budky, která se zakončí dalším čelníkem. Postupně se rám vozu doplní o výztuhy, příčníky, madla pro sprahače, šikmé vzpěry a šachtou pro šroubovku. Pří vlepování kinematiky se některé výztuhy a vzpěry nedávají pro nedostatek místa. Odlívané rozsochy, se doplní ložisky a vše se pak přilepí na místo.
Po zaschnutí a ověření jízdních vlastností vozu se doplní brzdové zdrže. Pak následují rohová madla a madla k budce. Návěstní držáky jsou také přilepeny. Z plošiny vozu je vedou schůdky, které se pak taky doplní madly. Nakonec jsou přilepeny dvoupatková narážedla, dvojité stupačky k brzdařské budce a jednoduché stupačky pod posuvné dveře.
Pak následuje vlastní stříkání skříně a střechy pomocí spreje. Skříň se střechou dostala světle šedivou barvu a po zaschnutí je několikrát ručně natřena střecha bílou ředěnou barvou, tak aby částečně docházelo prosvětlování šedivé barvy na několik místech střechy. Podvozek je barven ručně černou matnou barvou. Dvojkolí je také natřeno rzí.
Po dokonalém proschnutí je aplikován obtisk, který jsem dělal na inkoustové tiskárně. A zde je právě jeden problém. Na posuvných dveřích je nápis, který je o něco světlejší než další popis vozu. Ale jaká barva je užita na nápis. Pivovarské vozy mají černý, tmavě zelený nebo hnědý odstín barvy. Podle podnikové historie má popis odpovídat modré barvě. Ale také se může jednat, že železniční vůz měl světle modrou barvu a popis pak nebude modrý.
Při psaní článku je zmíněno jméno Leitenberger. Třetí generace Bedřich Leitenberger se zúčastnil dalšího zajímavého díla.
V roce 1863 byla 28. srpna byla vydána koncesní listina pro nově ustavenou společnost pro stavbu Turnovsko - kralupsko - pražské dráhy. (K. k. priv. Tutnau - Kralup - Prager Bahn - TKP). Mezi zakládajícími koncesionáři byly význačné osobnosti tehdejšího společenského života: hrabě Arnošt Waldstein, kníže Hugo Thurn-Taxis, podnikatel Vojtěch Lanna, Bedřich Leitenberger, František von Gerrini de Monte Varchi, Klement Bachofen von Hecht, Ludvík Weyelin, Bedřich Zdekauer von Treukron, Alexander Schöller, firma Jan Liebig a spol. a firma Ing. F. Kolb, tehdejší význační podnikatelé a jejich firmy, jejichž jména už mnohým dnes skoro nic neříkají. Dráha byla připravena jako odbočka z hlavní tratě Turnov - Kralupy nad Vltavou. Společnost podala 22. května 1869 žádost o koncesi na stavbu. Vzhledem k tomu, že nebyly požadovány státní záruky, byla jednání rychlá a bez problémů. Koncese byla společnosti udělena 20. srpna 1869. Na základě projektu byla vykonána obhlídka terénu, - tzv. politická pochůzka, která se konala dvakrát: ve dnech 24. až 30. května 1870 a další ve dnech 12. až 14. září 1870.
Historický model je hotov a může obohatit vozový park prvorepublikového nákladního vlaku, který bude, jak jinak táhnut parní lokomotivou. Mnoho dalších krásných modelů Vám přeje Vladimír Klusáček.
Zdroj:
Barbora Bolomská, TIC Letovice
Seznam nákladních vozů ČSD, Praha 1927
Ing. F Zahradník, ing. M. Calda, F. Kouba - Řady nákladních vozů ČSD, Nadas 1965
www.praha9.cz
www.kosmonosy-kultura.eu
www.kosmonosy.cz
www.das-mcp.cz/muzeum/inc1/ve1012.pdf
