V další části článku se budu věnovat mechanizovaným zauhlovacím zařízením. Tam, kde byla denní spotřeba v desítkách tun uhlí, byla snaha manipulaci s uhlím už v dobách Rakouska-Uherska mechanizovat. Základem mechanizace zbrojení uhlím ve výtopnách rakouské části monarchie a později i u ČSD se staly manipulační drážky o rozchodu 600 mm. Uhlí se ručně nakládalo do normalizovaných vozíků s obsahem 500 kg, ty se po úzkých kolejích přesunovaly k výtahu, který vozíky zvedal a vyklápěl do tendru.
Normalizovaný vozík rakouského typu na 500 kg uhlí o rozchodu 600 mm:
Z dob Rakouska-Uherska se pro manipulaci s těmito vozíky v menších výtopnách uchovaly šikmé výtahy Abert (dodnes je možno jeden vidět v Jilemnici, kam byl přemístěn v r. 1959 ze Staré Paky, další už nefunkční se dochoval ve Vilémově u Kadaně, stál např. v Chlumci n. Cidlinou - ten je po demontáži t. č. uložen v Železničním muzeu Výtopna Jaroměř, v Meziměstí i jinde.
Jilemnický výtah Abert - výkres současného stavu:
Dále ČSD zdědily po rakousko-uherských státních drahách ve větších výtopnách svislé výtahy systému Teudloff, a to výhradně ve dvoukomorovém provedení, tj. pro současnou manipulaci se dvěma vozíky. Výkres bohužel nemám k dispozici.
Po celou dobu 1. republiky však nebyly uspokojivě řešeny podmínky ve středně velkých výtopnách. Chyběly jednokomorové zauhlovací výtahy. Teprve koncem 30. let nabídla pražská firma Vosáhlo a spol. úpravu konstrukce systému Teudloff - jednokomorový uhelný výtah Vosáhlo, který se po válce objevil v řadě menších výtopen, často i u malých remíz s jedinou kolejí a jedním stáním. Během války a po ní se rozšířily, takže ke konci parního provozu je bylo možno vidět skoro všude - pár příkladů: Dobříš, Kutná Hora město, Zruč nad Sázavou, Kladno, Benešov, Čerčany, Protivín, Telč, Skalice nad Svitavou, Hodonín, Znojmo, Otrokovice, Nezamyslice... Poslední Vosáhlo stál ještě v r. 2002 v Čáslavi, odkud byl po demontáži odvezen a údajně uložen v depozitáři některého ze železničních muzejí.
Výkres jednokomorového výtahu Vosáhlo podle nabídky výrobce z roku 1942:
Modelářský náčrtek téhož podle stavu v Čáslavi před demontáží:
Na uhelných skládkách bylo možno vidět různě velké a složité systémy kolejí a točen spojující uhelné figury s výtahy. Takhle vypadalo vozíkové kolejiště u dvoukomorového Teudloffa v Rakovníku, kde v dobách největší slávy páry sloužilo více než 50 lokomotiv:
Ve středně velkých a větších výtopnách se na konci parního provozu používaly i východoněmecké dieselelektrické kolejové jeřáby Kirow, které opatřeny drapáky sloužily k vykládce uhlí z vagónů na skládku, k nakládce popela z jam do vagónů a k zauhlování hlavně větších tendrů. Jeřábů EDK 10 se do ČSR/ČSSR dovezlo přes 100 ks, z toho provedení EDK 10/2, které tak lze označit jako typické zauhlovací zařízení samého konce parního provozu, asi 60 ks. Většina se jich dochovala dodnes a je možno vidět je na řadě míst v ČR i na Slovensku. Zřejmě neúplný přehled jejich dislokace u ČD je uveden zde:
http://jeraby.wz.cz/CD_Cranes_Dislocation.htm .
Výkres jeřábu Kirow EDK 10/2:
Většina nejmenších výzbrojních míst byla po válce doplněna pásovými dopravníky a tím pro ně veškerá mechanizace skončila. Často se však pásové dopravníky objevovaly i ve větších služebnách, když s postupným omezováním výkonů parní trakce a úbytkem výdeje uhlí se větší zauhlovací zařízení přestávala udržovat a používat.
Jestliže tedy někdo chce modelovat výtopnu nebo lokomotivní depo (strojovou stanici, vozební stanici - názvy LD, SS, VS se podle sovětského vzoru začaly používat začátkem 50.let) ČSD s typickým zařízením v období od r. 1945 až do konce parního provozu, měl by použít výtah Vosáhlo, případně doplněný pásovým dopravníkem a ve větších služebnách Kirowem EDK 10/2 nebo 10/1.
Kozové zauhlovací jeřáby se objevily za války jako víceméně exotická výjimka v několika sudetských a příhraničních výtopnách (Volary, Šumperk, Turnov, Náchod), a to jedině s obedněnými a prosklenými budkami. Provedení, které nám ve svém diorámatu předvedl Listy, se u ČSD nepoužívalo. I tyto jeřáby používaly kolejové zauhlovací vozíky, ale jejich konstrukce byla odlišná od rakouských.
Výkres takového zařízení nemám, takže aspoň fotka z Náchoda:
Tady je konkrétní příklad strojové stanice Skalice nad Svitavou.
Nejdřív kolejový plán stanice Skalice nad Svitavou:
Obvod strojové stanice je vlevo dole. Objekt úplně vlevo je vodárna. Celková délka od námezníku výhybky na strojovou kolej až po zarážedla mohla být nanejvýš nějakých 120 m, z toho od výhybky nahradivší točnu před bývalou remízou až po zarážedla asi 60 m. Na tomhle kousku kolejí se tak odehrával veškerý dost čilý ruch provozního ošetření 7 turnusových strojů včetně vykládky 1 - 2 vagónů uhlí denně. Jak už jsem psal výše, od požáru v r. 1957 nebyla ve strojové stanici remíza. Na kolejovém plánu z roku 1945 vidíte ještě remízu i točnu. Kdy byla zrušena točna, to bohužel nevím. Uhelný výtah chtěla dráha do Skalice objednat už za války - to se tam zbrojilo ještě ručně koši nanejvýš nějakých 8 - 9 tun denně, takže tehdy dostaly přednost větší výtopny. Jednokomorový výtah Vosáhlo byl nakonec postaven až po válce a stál zhruba na úrovni výhybky na místě bývalé točny napravo od strojové koleje (při pohledu k jejímu konci), uhelné figury byly před ním i za ním. Ve figurách před výhybkou stál pásový dopravník. Umístění popelové jámy je z plánu zřejmé - přesně podle zásady, že jde o první pracoviště, kam stroj při provozním ošetření přijede. Nalevo od strojové koleje byl objekt sociálního zázemí, dílny a administrativy SS, před ním stará zetka jako sklad (později nahrazená plechovým skladem). Na samém konci parního provozu se ve Skalici objevil i kolejový jeřáb Kirow EDK.
Uspořádání SS je zřejmé z fotek z let 1971 - 78. Celkový pohled:
Dva pohledy na strojovou kolej v odstupu asi 5 let, na horním snímku je výjimečně zachycena lokomotiva 524.13 (viz níže):
Tady je vidět uspořádání kolejí pro zauhlovací vozíky včetně točny:
A ještě pohled na připravené plné vozíky:
Ve SS sloužilo v 70. letech 7 turnusových lokomotiv 433.0, které obsluhovaly na 22 km dlouhé trati do Chornice veškerou dopravu, tj. osobní vlaky (4 turnusové stroje) i nákladní vlaky (2 turnusové stroje, jezdilo se s přípřežemi). Kromě toho byl jeden stroj přidělen na posun ve stanici. Služebna byla podřízena depu Brno - dolní, kam "skaličáci" jezdili každý 4. den vymývat (k tomu byl zaveden jeden pár osobních vlaků do Brna a zpět, aby se nejezdilo poprázdnu - působilo to dost komicky, když před soupravou tří čtyřosáků na brněnském peróně v sousedství posledních velkých parních 475.1 nebo později dieselových "bardotek" a "brejlovců" a elektrických "laminátek" nebylo "skaličáka" skoro vidět...) a odkud byly poskytovány i příslušné zálohy. Monotónní příděl lokomotiv (1948 - 1978 jediná řada 433.0) byl narušen jen v l. 1971 - 73, kdy sem nadřízené depo stahovalo ze "staré Tišnovky" (Tišnov - Bystřice nad Pernštejnem - Žďár n. Sázavou) na dožití stroje 524.13. V nákladní dopravě byly výhodné, protože měly o dost vyšší výkon (1400 k oproti 800 k u 433.0) a nepotřebovaly přípřeže.
Nabízím ještě několik kolejových schémat pro modely odpovídající provozní logice provozu malých výtopen, a to ze skutečného provozu i z modelářských příruček.
Celková situace stanice Polná město z roku 1904 po zahájení provozu.
Výtopenská kolej s remízou, čisticí jámou a kůlnu na uhlí je vpravo nahoře.
Shodou okolností mám pro lokálku Dobronín - Polná dost podkladů popisujících provoz, stavby i vozidla. Kdyby někdo chtěl doplnit model vozu M 112.0 odpovídajícími vagóny nebo ho umístit do diorámatu stanice nebo výtopny odpovídajícího skutečnosti, rád pošlu další plánky, fotky a jiné potřebné informace.
Výkres výtopny Čerčany z r. 1941 ukazuje, kam byl za války postaven uhelný výtah Vosáhlo.
Ještě zvětšený výřez téhož, abyste lépe viděli schéma drážky na uhelné vozíky včetně točen. Celková vzdálenost protilehlých konců kolejí rozchodu 600 mm v uhelných figurách byla přes 200 m.
V plánku je vidět i umístění rampy na ruční zbrojení.
P. Vladimír Zuska se ve svých publikacích modely výtopen zabýval často a nabídl železničním modelářům řadu podkladů pro výstavbu modelů výtopen a lokomotivních dep. Následující plánky jsou z jeho dílny.
Jednoduchá remíza se zásobovací kolejí:
R - remíza,
V - vodárna
Malá strojová stanice:
Jak vidíte, v plánku se počítá i s případným umístěním cisterny pro zbrojení motorových vozů. Uspořádání služeben se smíšeným provozem parní a motorové trakce by však bylo samostatné téma.
Jiný příklad:
J - jáma,
P - pískovna,
O - olejna,
U - skládka uhlí,
V - vodárna,
A - administrativní místnosti,
H - nocležna, hygienická zařízení
Na závěr přikládám zdroje,
odkud jsem čerpal obrázky:
Ivo Tvarůžek: Modelová kolejiště - 1. díl, Stavby a doplňky, NADAS Praha 1970
Vladimír Zuska: Modely železnice v terénu, NADAS Praha 1988
Vladimír Zuska: Lokomotivní depa a jejich modely, NADAS - AFGH Vrútky 1992
Vladimír Zuska: Kolejiště očima krajináře i modeláře, 20dílný seriál v časopisu Železničář, NADAS Praha 1973
Plánky, návody a schémata pro železniční modeláře: D-4 - Plánky drážních budov, Modela Valašské Meziříčí, rok vydání neuveden (zhruba 2. polovina 70. let)
Plánky, návody a schémata pro železniční modeláře: A-4 - Plánky kolejišť pro začínající modeláře, Modela Valašské Meziříčí, rok vydání neuveden (zhruba 2. polovina 70. let)
Luděk Čada a spol: Místní dráha Česká Lípa - Kamenický Šenov - Česká Kamenice, Vydavatelství dopravní literatury Litoměřice 2001
Luděk Čada a spol: Místní dráha Ostrov - Jáchymov, Vydavatelství dopravní literatury Litoměřice 1996
Richard Cila: 100 let místní dráhy Dobronín - Polná, Linda Polná 2004
Richard Cila: Jak polenská lokálka k parním vozů přišla, časopis Dráha 8/2004
Zdeněk Maruna: Československá železniční vozidla, Knižnice monografií pro přátele železnic a železniční modeláře, řada III - Hnací vozy, NADAS Praha 1973
Ján Némethy: Točňa pre lokomotívy, časopis Modelář 8/84
Jindřich Bek, Josef Zelený: Výtopny, časopis Železničář 23/89
Jan Vaněk: Zauhlovací zařízení, časopis Svět železnice 3/2005 - 1/2006
Jan Vaněk: Svislý jednokomorový zauhlovací výtah, časopis Svět železnice 2 - 3/2006
Karel Breiter: Zrod a provoz nejstrmější lokálky v Čechách, časopis Svět železnice 1/2009
http://jeraby.wz.cz/EDK/Kirow2/EDK10-2-typak.PNG
Jak vidíte, většina pramenů není na internetu, i když některé publikace, často starší než většina účastníků tohoto fóra, se občas dají přes internet koupit. Přesto i v "největší knihovně světa" můžete najít poučení k tématu, třeba tady:
http://www.kirow.wz.cz - stránky o speciální železniční technice včetně zauhlovacích zařízení
http://www.hekttor.biz - stránky českého výrobce leptaných kovových modelů, vyrábí i stavebnici výtahu Vosáhlo, na stránkách je spousta použitelných fotek detailů modelu a návod (
http://www.hekttor.biz/files/Teudloff_navod.pdf ) - třeba to někomu poslouží jako podklad pro zpracování laserem vypalovaného papírového modelu.
Jsme u konce. Doufám, že těm, kdo to se mnou vydrželi až sem, můj miniseriál pomůže při práci. K té všem přeju hodně zdaru a energie.
Zdraví
hank