Navigační cesta
HO >> Modely chladicích vozů na přepravu piva – díl VI
HO

Modely chladicích vozů na přepravu piva – díl VI

Hraběcí pivovar v Podhorjany – Mukačevo.
Původně panský pivovar v Podhorjanech (dnes severovýchodní oblast Mukačeva) byl jedním z prvních pivovarů Podkarpatska. Založen byl 1. března roku 1701 zakládací listinou mukačevského pána, vévody Františka II. Rákoczi (vzdělání získal v letech 1690-92 na pražském jezuitském kolegiu na Malé Straně, dnes zde má pamětní desku). масло облепихи

Vévoda samotný si ovšem příjmů z pivovaru příliš neužil. Po prohraném boji za nezávislost Uher v roce 1711 se na Podkarpatsko již nevrátil. V roce 1715 mu bylo mukačevské panství zkonfiskováno a stalo se císařským majetkem až do roku 1728, kdy ho římský císař Karel VI. věnoval hraběti Lotharu Františku Schönbornovi (1655 – 1729).

01.jpg     02.jpg     03.jpg


V majetku rodu Schönbornů zůstal pivovar dalších 216 let. Schönbornové se významnou měrou zasloužili o rozvoj pivovaru, i proto bývá rok 1728 považován za druhé datum vzniku podhorjanského pivovaru. Z počátku jejich vlády se bohužel materiálů vztahujících se k pivovaru příliš nedochovalo. V průběhu 19. století docházelo k jeho pozvolné modernizaci, ručně prováděné procesy byly nahrazovány vybavením s mechanickým pohonem, měděné varné nádoby nahradily původní dřevěné, atd. Kotle na dřevo vystřídaly parní – roku 1887 byl do provozu uveden americký parní kotel Babcock & Vilcox (továrna založena 1867), který zde sloužil více než 60 let. Začátkem roku 1850 byla postavena druhá sladovna (současná starší), která zůstala v provozu po celou dobu činnosti pivovaru. Koncem 19. století se stal hraběcí pivovar jedním z prvních podniků podkarpatské oblasti využívající elektrickou energii. Voda pro provoz byla již v té době čerpána ze studní s kapacitou až 80 metrů krychlových za hodinu, které se nacházely na osmihektarovém území vinoucím se podél říčky Latorica. Z ní se také v zimním období těžil led. Kusy ledu byly naváženy do speciálních dodnes zachovaných sklepů zbudovaných v horských dolech naproti pivovaru. Později, začátkem 20. století byl pivovar vybaven čpavkovou chladící jednotkou firmy Lang, která zde sloužila dalších více než padesát let. Mimo to zde ještě existovalo další zařízení na výrobu ledu. Led byl využíván nejen při chlazení, ale také při rozvozu, aby byla kvalita podhorjanského piva co nejdéle zachovaná. S postupující modernizací rostl i výstav pivovaru, na přelomu 19. a 20. století již přesahoval 17 000 hl ročně. Po připojení Podkarpatské Rusi k Československu v roce 1919, byly v pivovaru během následujících dvaceti let provedeny další rozsáhlé rekonstrukce. Byla postavena nová, v pořadí třetí sladovna se zařízením na výrobu karamelového a praženého sladu. Unikátních bylo i 12 nových kvasných kádí a 42 ležáckých tanků ze železobetonu s povrchem ošetřeným speciální smůlou. Pivovar měl vlastní přepravu, koňské povozy časem nahradily nákladní automobily, jedny z prvních v Mukačevě.
V roce 1927 je seznamu nákladních vozů uveden jeden pivovarský vůz Lp 511 011, který má vnitřní rozměry (délka 6,56 m, šířka 2,29 m, výška 1,85 m, rozvor 3,78 m). Dále vůz má brzdu a vůz mohl vypadat podle dvou přiložených plánků. Podle záznamů byl pivovarský vůz již provozován na dráze KFJB (Dráha císaře Františka Josefa), které byla v roce 1866 udělena koncese a pro špatné hospodaření byla v roce 1884 zestátněna.

04.jpg 05.jpg


Do Mukačova byla přivedena železná dráha společností „Uherská severovýchodní železnice“ v roce 1872 (Batevo – Mukačevo). Přidělené železniční vozidla udržovali železniční dílny postavené v roce 1873 ve Slovenském Novém Městě. Jen pro upřesnění: stanice se jmenovala Sátoraljaújhely (slovensky: Nové Město pod Šiatrom) a místo železničních dílen zde stojí železniční stanice Slovenské Nové Město (další upřesní v poznámkách). Společnost byla zestátněna v roce 1889. Vůz musel být tedy zakoupen od jiného pivovar a nejrozšířenější typ vozu v Rakousku-Uhersku byl chladící vůz o rozvoru 3.8 m, který má brzdařskou zakrytou brzdařskou plošinu. Reklama na voze mohla být stejná jako u dalších novějších chladírenských vozů.
Další vozy vyrobila Kopřivnická vagónka v roce 1928 (zakázkové číslo 2069) a vozy jsou provozovány pod čísly Lp 510061 a 510062. Domovská stanice Kolčino a udržovací dílny jsou Vrůtky (postavené v roce 1873). Železniční stanice Kolčino je asi 6 km od stanice Mukačevo. Brzdařská budka u těchto vozů byla v úrovni podlahy na jedné straně vozu. Na druhé straně je namontován žebřík a zábradlí, kterým obsluha se dostane ke dvěma ledovacím otvorům ve střeše.

06.jpg
510061 pro pivovar Podhorjany-Mukačevo (tov. foto Kopřivnice)

07.jpg


Další započaté rekonstrukce přibrzdila druhá světová válka, kdy Podkarpatská Rus připadla Maďarsku. I přes válečné poměry měl na konci roku 1943 pivovar kapacitu téměř 130 000 hl ročně. Jeho technická úroveň mu ve srovnání s mnoha jinými pivovary v Maďarsku a bývalém Československu zabezpečovala dostatečnou konkurenceschopnost.

08.jpg
09.jpg

10.jpg
Nedatovaná pohlednice stanice Mukačevo. Stanice má maďarský název Munkács


Stavba modelu je popsána v dílu II. , jako pivovar Staropramen a Uhersko-Brodský pivovar. Před vlastním slepením jsem si nechal na odlívat bočnice a čelnice. Po začištění odlitků a jejich slepení jsem skříň nastříkal olivovou zelení /5225/. Obtisky jsem vyrobil na inkoustové tiskárně. Přelakoval lakem a postupně obtisk rozstříhal podle jednotlivých částech, které jsem pak přenášel na bočnice, dveře a do úček.

11.JPG  12.JPG


Zde je pak hotový přenesený obtisk na chladících vozech řady Lp 510061 a Lp 510062. Pak je potřeba bílé okraje obtisku přetřít zelenou barvou za pomocí štětce a vše pak přelakovat matným lakem pro sjednocení barevného odstínu. Střechu jsem hned lehce patinoval a přelakoval matným lakem.

13.JPG


Po dokonalém proschnutí laku se pustíme do modelování kostry spodku vozu. Nejprve je vlepen jeden čelník na straně, kde není brzdařská budka. Pak pokračujeme vlepením podélníků a napasování druhého čelníku. Pak sestavíme rozsochy do kterých dáme bronzová ložiska a přilepíme na rám do požadovaného rozvoru. Na čelníky dáme dvoupatkové nárazníky a naznačíme šachtu od šroubovky. Pod nárazníky pak dáme madla pro sprahače. Následuje vlepení kinematiky, podélné výztuhy, příčníku a celé brzdové soustavy. Nakonec uděláme drátová madla na dvoukřídlé dveře, madla na rohových sloupcích na straně budky, držáky návěstních svítilen, které jsou nad madly na sloupcích a madla tvořící zábradlí na straně budky. Na druhé straně vlepíme podpěry pod lávku a u nárazníku vlepíme drátový držák žebříku. Pak se přilepí leptaný žebřík a dlouhé drátové madlo podél žebříku. Nakonec zhotovíme dvojité stupačky na straně brzdařské budky po obou stranách vozu, u každých levých dveří v bočnici budou jednoduché stupačky a poslední stupačku pak dáme pod žebřík. Ještě do čelníků pak přidáme hadici parního topení.
Model dvounápravového chladírenského vozu Lp 510061.

14.JPG  15.JPG

16.JPG


Model dvounápravového chladírenského vozu Lp 510062.

18.JPG  19.JPG

17.JPG  20.JPG

21.JPG


Poznámka:
Počiatky železničnej stanice Slovenské Nové Mesto

V lete roku 1919, po ústupe bolševických vojsk Maďarskej republiky rád, československá armáda znovu obsadila Sátoraljaújhely a naši železničiari sa tu začali zariaďovať. Železničná stanica v meste na rieke Ronave bola za Uhorska dôležitým uzlom. Rozchádzali sa odtiaľto dve významné trate - na sever cez Michaľany a Medzilaborce do Haliče, v celej dĺžke dvojkoľajná, a na východ cez Čop na Podkarpatskú Rus. Za riekou boli navzájom prepojené 1,7 km dlhou spojkou. Za prvej svetovej vojny bola v triangli zriadená vojenská poľná nemocnica - 50 veľkých barakov vrátane kostola. Na spojku zachádzali lazaretné vlaky a vozili tam ranených.
Železničná jednotka čs. vojska udržovala na trati nepravidelnú prevádzku trikrát týždenne až do septembra 1919, kedy ju prevzaly ČSD. Vtedy tiež bola obnovená doprava na Podkarpatskú Rus, ale iba s prestupovaním pri zničenom moste cez rieku Bodrog. Mostné provizórium začalo slúžiť až v novembri. Zakrátko sa objavila iná nepríjemnosť; mesto Sátoraljaújhely bolo definitívne pridelené Maďarsku a čs. strana ho musela 6. XII. 1919 vypratať. Situácia prakticky rovnaká ako v
Bánréve , prevádzka však nebola prerušená vďaka existujúcej spojke. Zo spojky sa razom stala hlavná trať, naopak úsek zo Sátoráljaújhely smerom na Čop sa stal nepotrebným. Ale rovnako ako oblasť pod Zemplínskymi vrchmi prišla o svoje prirodzené centrum, železničná trať prišla o svoju stanicu. Na mieste dnešnej slovenskej stanice, pri odbočení spojky, žiadnej nebolo. Zato sa tu nachádzali veľké železničné dielne z uhorskej doby s moderným vybavením. Tieto dielne boli zrušené a niektoré budovy boli využité pri zridení provizórnej stanice, ktorá dostala názov Slovenské Nové Mesto. Zariadenie dielní bolo demontované a odvezené vrátane elektrárne a stavebného materiálu z barakov. Do vnútrozemia odtiaľto putovali stovky naložených vozňov.
Doprava do Maďarska existovala zatiaľ len nákladná. V roku 1921 bola táto doprava veľmi silná. Najviac sa prepravovalo drevo a uhlie. V provizórnej stanici citeľne chýbali vedľajšie koľaje a tak si železničiari s množstvom vozňov poradili iným spôsobom. Ako už bolo uvedené, trať do Sátoraljaújhely bola dvojkoľajná. Prevádzka však prebiehala len na jednej koľaji a na druhú sa sunuli naložené vozne pre Maďarsko. Zaplňovali celú dĺžku koľaje až po Sátoraljaújhely, kde si ich Maďari po častiach odoberali. Od roku 1922 medzištátna nákladná preprava slabla. V roku 1923 začala osobná preprava do Maďarska. Do tej doby sa chodilo pešo alebo povozom. Najprv si každá vykonávala pohraničnú kontrolu vo svojej stanici, od začiatku roku 1924 bola služba zlúčená do Slovenského Nového Mesta, kam sa maďarský úrad presťahoval. V tom istom roku pre zlý stav zrušené dielenské koľaje (celkom deväť). Výstavba stanice pribiehala pomaly, pre zamestnancov neboli byty - v mieste, z ktorého bolo odvezeného toľko stavebného materiálu.

Zdroj: Jaroslav Přibyl (Tulák po drahách 8/12.IX. 1998 ).


22.jpg

Doplnění starších článku:

Chladírenský vůz Gb 223-551 Český akciový pivovar v Čes. Budějovicích.

V dílu I. jsem popisoval chladírenské vozy českobudějovického Budvaru a postupem doby jsem si postavil další chladírenský vůz Gb 223-551 ze začátku provozu pivovaru. Model je postaven podle fotek a plánků, které jsou v předešlých dílech. Jako vzor jsem vybral dvojjazyčný nápis na voze, kde na jedné straně je napsán Český akciový pivovar v Čes. Budějovicích a na druhé bočnici je nápis Böhmisches actien bräuhaus in Budweis.

50.jpg  51.jpg
Chladírenské vozy K.k.St.B Gb 221062 a Gb 223-551

52.jpg
Obtisky v českém jazyce dělá pan Kwasnica http://www.parostroj.net


Obtisky jsem si udělal na inkoustové tiskárně. Model je doplněn kamínky pod rámem vozu, kouřovodem a komínkem, který je na jedné čelnici. Model je vsazen do let vzniku ČSR.

 
53.JPG  54.JPG

55.JPG  56.JPG

57.JPG  58.JPG

59.JPG  60.JPG


Na model chladírenského vozu můžeme použít i jiné obtisky, které vyrábí a prodává pan Kwasnica.

61.jpg
Dvounápravový chladírenský vůz Gb 223611 pro Budějovický měšťanský pivovar


62.jpg  63.jpg

64.jpg

65.jpg  66.jpg

Chladírenský vůz Gb 221-366 Plzeňský společenský pivovar v Plzni.

Dále v dílu III. je popisovány plzeňské pivovary. Jako vzor jsem vybral dvojjazyčný nápis na voze, kde na jedné straně je napsáno Plzeňský společenský pivovar v Plzni a na druhé straně je nápis Pilsener genossenschafts-brauerei in Pilsen.
Stavba Plzeňského společenského pivovaru, tehdy třetí plzeňského pivovaru, později zvaného též Prior, byla zahájena v roce 1893 na tzv. Beranovce, tedy na levém břehu Berounky pod Bílou Horou. Podílníkem pivovaru se mohl stát jen majitel nějaké plzeňské nemovitosti, tedy domu či pozemku. Ustavující valná hromada se konala 25. února 1894 a upsáno bylo 1 336 000 zlatých v 1 336 podílech. Okamžitě byly zahájeny stavební práce. Jen při úpravách svažitého terénu bylo nutné přemístit 300 000 krychlových metrů zeminy. Stavba, jejíž součástí bylo i zbudování železniční vlečky od trati Plzeň-Žatec (plzeňsko−březenské dráze bylo nutné vybudovat 12 metrů vysoký násep). Tyto práce zajišťovala plzeňská firma Müller a Kapsa a byly hotové do konce roku 1894.

 100.jpg


Ještě v tomto roce dokončil stavitel Štech sladovnu a počátkem roku 1895 převzal stavbu ostatních budov − varen, strojovny a sklepů. Na stavbě pracovalo denně až 1600 dělníků a mimo velkého množství kamene se spotřebovalo přes osm milionů cihel. Stavba byla dokončena celkovým nákladem 2,1 milionu zlatých v roce 1896, kdy byla uvařena první várka. Pivovar zaměstnával většinu obyvatel Bílé Hory. Hned v prvním roce provozu bylo vystaveno bezmála 100 000 hl piva a valná hromada se rozhodla na schůzi 25. října 1897 rozšířit varny, chladírny a sklepy. Ve čtvrtém roce už výstav dosáhl 150 000 hl. Pivo z Plzeňského společenského pivovaru bylo na mnoha výstavách oceněno nejvyššími cenami a pivovaru se též dostalo zvláštního vyznamenání od c. a k. místodržitelství - právo používat císařského orla ve znaku a pečeti. Do začátku 1. světové války pivovar solidně prosperoval, kdy v roce 1912 dosahoval ročního výstavu 195000 hl. V poválečném období se však nedaří obnovit odbyt a roční výstav piva postupně klesá (1922 – 87000 hl, 1923 – 82000 hl, 1924 – 77000 hl), zatím co v případě ostatních plzeňských pivovarů se situace postupně zlepšuje. Pivovaru Prior nepomáhají ani nižší ceny piva oproti jiným pivovarům, což jej nakonec přivádí k finanční krizi a v roce 1925 jej přebírá Měšťanský pivovar. Výroba piva je okamžitě zastavena a zachována zůstává jen sladovna. Pivovar byl Prior roku 1925 pohlcen Měšťanským pivovarem - Prazdrojem. Část stálých dělníků převedena do služeb Měšťanského pivovaru, ostatní byli propuštěni. Z tržeb za prodaný majetek měly být splaceny dluhy společnosti. Firma Plzeňský společenský pivovar byla v roce 1928 vymazána z obchodního rejstříku.

101.jpg  102.jpg
Chladírenské vozy K.k.St.B West Gb 323489 a Gb 323493.


Model je postaven podle fotek a plánků, které jsou v předešlých dílech. Popis je dělán na inkoustové tiskárně. Model chladírenského vozu Gb 221-366 je zase vsazen do let vzniku ČSR. Jen na voze je změněna brzdařská budka. Nepatří tam okno ve dveřích.

103.JPG  104.JPG

105.JPG  106.JPG


Ještě pár archivních záznamů.

107.jpg  109.jpg

110.jpg 111.jpg  112.jpg

113.jpg

114.jpg
Dvounápravový chladírenský vůz Gb 221-511 pivovaru Prior.


Podle fotky je pak postaven další model dvounápravového pivovarského vozu Gb 221-511. Nejprve je fotka zmenšena v grafickém programu do měřítka HO a rozměry vozu jsou pak přeneseny na plastové destičky. Je sestavena skříň a vůz je polepen obtisky. Pak se vše natře barvou „Agama“ a to C4 P (khaki světlá) do které pak postupně přidávám barvu 40 M (tmavá zelená). Požadovaný odstín pak nanáším štětcem ve směru stékající vody a tím dostávám základ patiny. Po natření skříně se pustíme do sestavení pojezdu, který nemá brzdu. Na závěr provedeme lehkou patinu a nástřik lakem.

115.JPG  116.JPG

117.JPG  118.JPG

Chladírenský vůz Lp 510379 Prazdroj.

Zde je pak malá ukázka obtisků, které lze koupit na pražské burze.

150.jpg  151.jpg

152.jpg  153.jpg
Obtisky dělá pan Kwasnica http://www.parostroj.net


Na model Lp 510379 jsem použil právě obtisky od pana Kwasnici. Jedná se o vůz pivovaru Prazdroj, který se dříve jmenoval Měšťanský pivovar v Plzni a byl založen v roce 1842. Model je bez brzdařské budky. Model je postaven podle předešlých pracovních postupů. Vůz má ještě loukoťová kola a brzdová soustava je podle plánku. Pivovar objednal od Ringhoffera v letech 1889 až 1918 téměř 350 chladících vozů pro přepravu piva. Dne 1. března 1859 si pivovar nechal zaregistrovat u Obchodní a živnostenské komory v Plzni ochrannou známku Pilsner Bier – Plzeňské pivo a v roce 1898 Prazdroj – Urquell.

154.jpg

155.JPG  156.JPG

157.JPG  158.JPG


Další pivovarské vozy na pivovarském dvoře.

159.jpg
Rok 1892 – závodní vlečka pivovaru.

160.jpg  161.jpg

162.jpg  163.jpg

164.jpg  165.jpg

166.jpg


Na pivovarském dvoře nemusí být jenom chladírenské vozy, ale jsou zde i další zajímavé typy vozů, jako je dvounápravový krytý vůz Z 1.67013, který má zastřešenou brzdařskou budku.

167.jpg  168.jpg


Dále najdeme v depozitář NTM v žst. Chomutově tento zajímavý chladírenský vůz. Vůz byl původně dodán pro Měšťanský pivovar v Plzni (Prazdroj) a během provozu byl změněn majitel a to První akciový pivovar v Plzni (Gambrinus). Po druhé světové válce se oba pivovary sloučily v jeden pivovar (Plzeňské pivovary n.p. Plzeň. V roce 1954 byl chladírenský vůz odevzdán ČSD (v rámci vytváření jednotného vozového parku volného oběhu) a ještě před rokem 1960 byl vyřazen z provozu.

169.JPG  170.JPG  171.JPG  172.JPG
Chladírenský vůz Lp 510217, výrobce Ringhoffer 1896.


173.jpg
Lp 50338 Lužná u Rakovníka, foto Radovan Sýkora.


Nakonec je zde další příklad obtisku pivovar Gambrinus, který dělá pan Kwasnica.

174.jpg


Jak reklamní nápis vypadal, třeba na nákladních autech nám dokládá par zažloutlých fotek.

175.jpg  176.jpg

Český plzeňský pivovar akciové společnosti v Plzni Světovar

Pivovar byl založen v roce 1910. Areál pivovaru byl realizován jako novostavba za hranicemi tehdejší Plzně v blízkosti železniční tratě Plzeň – České Budějovice. Stavbu Českého pivovaru, kterou navrhla a provedla významná firma Müler a Kapsa, trvala dva roky. Při realizaci hlavních pivovarských budov byly ve velkém rozsahu uplatněny v té době unikátní železobetonové konstrukce.

200.jpg


Ještě před úplným dostavěním v roce 1912 se už vařily první zkušební várky a v roce 1913 pivovar zahájil plný provoz. Objekty pivovaru byly původně seskupeny do tří bloků, mezi těmito bloky byly vedeny koleje dráhy. Jednalo se o tyto objekty sladovny, varny a strojovny s kotelnou, komín, sklepy s vodojemem a administrativní budovu, budovu s kantýnou a byty pro zaměstnance pivovaru.

201.jpg  202.jpg

203.jpg
Kolejiště pivovaru.


Dosahoval výstavu 100 000 hl piva, nejméně ze všech v Plzni. Bohužel v roce 1932 byl pivovar pohlcen dravějšími plzeňskými konkurenty a skončil podobně jako 7 let předtím bělohorský pivovar Prior. Městský plzeňský pivovar fúzoval s Prvním plzeňským akciovým pivovarem a s Akciovým pivovarem ve Štěnovicích (pivovar založen v roce 1904, výroba ukončena v roce 1941 a v roce 1945 objekty předány armádě), vznikla akciová společnost nazvána Plzeňské akciové pivovary. Výroba piva byla postupně omezována. Pivovar Světovar, který fůzuje v roce 1932 s pivovar Gambrinusem. Tou dobou vzniká i majetková provázanost Prazdroje s Gambrinusem a trvající dodnes. Značka Světovar, či německy Weltbräu pro export, se používala pro piva vařená v pivovaru Gambrinus dál, až do doby poměrně nedávné. Ke konci roku 1933 byla výroba pivního moku definitivně zastavena. Nejmodernějším pivovarem nejen ve městě, ale i v rámci Čech byl toho času bezesporu právě pivovar Světovar, stavěný již v novém století v duchu moderní doby, čistě inženýrsky a účelově. Žádné kilometry v pískovci tesaných ležáckých sklepů jako v Měšťanském, živelně přebudovávaném pivovaru, ale jen tři velké moderní solitérní budovy - sladovna, teplé (kotelna, varna) a chladné hospodářství (štoky, americké nadzemní lednice, spilky, sklepy) doplněné o stáčírny.

204.jpg  205.jpg


V roce 1934 bylo rozhodnuto prodat zařízení a objekty bývalého pivovaru pronajmout. Část zařízení byla přemístěna a část prodána. Areál zrušeného pivovaru sloužil dlouhá desetiletí armádě (objekt sladovny je v majetku armády dodnes).

206.jpg  207.jpg  208.jpg


Pivovar má v roce 1930 chladírenské vozy řady Lp 510 092 až 104, 110, 111, 114, 122, 124, 156 až 170, 517, 535, 536, 558 až 572.

Podle dostupných informací (plánků a fotek pivovaru Světovar) jsem si postavil jeden pivní vůz pro sebe a pro kamaráda. Stavba skříně a výroba obtisků je už zaběhlá. Pro sebe jsem zvolil pivní vůz K.k.St.B., Gb 223-696, který má český a německý popis.

209.JPG  210.JPG


Pro kamaráda jsem zvolil vůz, který má už logo ČSD. Právě on dělá kolejiště, které má rok vzniku 1924 (a další léta až do roku 1938) model chladírenského vozu Lp 510092 právě zapadá do soupravy jeho nákladních vozů.

211.JPG  212.JPG

213.JPG


Po aplikací obtisků se pustíme do štětkování barvy vozu. Já používám barvu „Agama“ a to C4 P (khaki světlá) do které pak postupně přidávám barvu 40 M (tmavá zelená). Požadovaný odstín pak nanáším štětcem ve směru stékající vody a tím dostávám základ patiny. Po nabarvení skříně se pustíme do stavby podvozku, madel atd. A jak to celé dopadlo se můžete podívat na pár fotek. Nejprve kamarádův model vůz Lp 510 092.

214.JPG  215.JPG


Pak je můj model K.k.St.B., Gb 223-696, Plzeňský Světovar – Pilsner Wetbräu.

216.JPG  217.JPG

218.JPG  219.JPG

220.jpg  221.jpg


Modely jsou hotové. Bylo zde popsáno i několik dalších námětů na stavbu chladírenských vozů. Kdo nechce postavit vlastní model chladírenského vozu, může pro přestavbu použít tovární model chladírenského vozu Lp od Herise. Mnoho krásných modelářských zážitků do stavby modelů Vám přeje Vladimír Klusáček.

Zdroj:
ing. L. Kotnaur a ing. Z. Maruna – Železniční modelářství IV, Nadas 1965.
Milan Černohorský – Přeprava piva po železnici, Svět železnice, Corona 2005.
L.Steinbachová – Plzeňský Prazdroj v historických fotografiích, Plzeň, Starý most 2005.
 
http://www.pivovary.info
http://www.antikvariatds.cz
http://www.railpage.net
http://www.zsr.sk
http://rail.sk
http://www.vlaky.net
http://leccos.com
http://www.parostroj.net
http://www.geocaching.com
http://www.pivety.com
http://www.oplzni.eu
http://pivni.info
http://www.pivniobzor.cz
http://www.zemesveta.cz
http://www.gastrotrend.cz

| Autor: Vladimír Klusáček | Vydáno 10. 01. 2013 |
Fotodokumentace
Uaai 11
(18.05.2014)
434.1
(07.11.2011)
tendr 516
(07.11.2011)
BCi/ú
(03.04.2011)
R 552088
(13.08.2010)
Kirow EDK 300
(30.06.2010)
Ca4
(22.06.2010)
Kirow EDK 80
(23.03.2010)
Kirow EDK 10/1
(15.03.2010)
M 120.417
(18.01.2010)
Uaai
(04.09.2008)
Uaai