Navigační cesta
HO >> Modely chladicích vozů na přepravu piva – díl IV
HO

Modely chladicích vozů na přepravu piva – díl IV

Krušovický pivovar vaří své vyhlášené pivo v malé obci vzdálené 11 km od města Rakovníka. První písemné zmínky o pivovaru se vztahují k roku 1581. Od tohoto data nebyla výroba nikdy významně přerušena. Důležitý je rok 1583, kdy císař Rudolf II. koupil pro Českou korunu dvůr a pivovar od Jiřího Bírky z Násile a přičlenil jej ke křivoklátskému panství. Císař si nechával vozit krušovické pivo na Pražský hrad.

00.jpg


Pivovar se začal velmi rychle rozvíjet, k čemuž přispěla jednak jeho poloha u obchodní cesty z německých zemí do Prahy, jednak kvalitní tuzemský ječmen a chmel, který se pěstoval v okolí. Důležitý byl rovněž dostatek kvalitní vody z křivoklátských lesů. Sám císař Rudolf II. dbal na to, aby pivovar měl dostatek surovin a produkce piva neustále stoupala. Během třicetileté války byl pivovar několikrát vypleněn a později vyhořel, vždy ale došlo k rychlému obnovení výroby. Česká koruna prodala pivovar spolu s křivoklátským panstvím roku 1685 Arnoštu Josefu z Valdštejna. Valdštejnově vnučce Marii Anně spadlo do klína po smrti otce roku 1731 krásné dědictví. To již byla provdána za Josefa Viléma Fürstenberka. Knížecí rod původem z Němec si nemusel dlouho dělat se správou pivovaru starosti. I ve vlastnictví tohoto rodu se pivovar neustále rozvíjí a modernizuje. Fürstenberkům patřilo křivoklátské panství, které se dnes rozléhá na rakovnickém okrese a jen připomínám, že jim patřila koněspřežka z křivoklátských lesů do Prahy zprovozněná v roce 1830. Až v roce 1827 zaznamenává pečlivý fürsteneberský archivář na hradě Křivoklátě další stavební aktivitu na krušovickém dvoře - výstavbu nového sklepa na 134 sudů se dvěma lednicemi. V roce 1869 byl instalován v pivovaru první parní stroj, přestavěna sladovna, sušárny, varna i chladírny. Pivovar měl v té době 11 hostinců vlastních a 5 propachtovaných, pivo bylo dováženo do Prahy a zvláště krušovické tmavé se těšilo přízni daleko za hranicemi fürstenberského panství. Velkého veřejného ocenění se dostalo pivovaru v podobě zlaté medaile na Zemské jubilejní výstavě v Praze roku 1891. V roce 1925 fürstenberský pivovar v Krušovicích výborně prosperoval. Kromě jiného vařil tmavé pivo Grand 14°, oblíbené i v německých pohraničních městech. Dobová pohlednice z roku 1930 ukazuje v krušovické kotlině velký průmyslový závod a dále je zde soubor dobových pohlednic Krušovic.

01.jpg  02.jpg
03.jpg
Pivovarská cedule – zdroj. jadarit


Pivovar přečkal obě světové války a vyrovnal se i s dočasným útlumem výroby. Po roce 1945 byla krušovickém pivovaru národní správa a v roce 1948 přišlo znárodnění a začlenění do tehdejší organizace státních pivovarů (Středočeské pivovary n.p. Velké Popovice). Pivovar byl postupně součástí několika státních podniků (v letech 1961 – 1990). V roce 1953 byla opravena stará varna. V roce 1956 byla v Krušovicích uvedena do provozu nová kotelna a modernizováno chlazení. V roce 1967 byl uveden do provozu nový vrt. Pro zvýšení kapacity byly v létech 1968 - 1973 dřevěné nádoby ve spilce a ve sklepě vyměněny za ocelové kádě a tanky. V roce 1981 slavil 400. výročí založení.
Zde je pak dobová nekvalitní fotografie pivního vozu železniční společnosti B.E.B. Gb 1504 a historická popisová studie. A nakonec je možné spatřit chladírenský pivní vůz v železničním muzeu v Lužné u Rakovníka. Podle záznamů měl Fürstenberský pivovar v Krušovicích nejprve objednat dva vozy bez brzdy už v roce 1894 o rozvoru 3.8 m (pak u ČSD Lp 510688 až 89).

04.jpg  05.jpg

06.jpg  07.jpg


Nižborský pivovar byl postaven v krásném údolí řeky Berounky, v blízkosti Habrového potoka. Při pivovaru za potokem stál mlýn na mletí sladů a rybníček. Naproti pivovaru v čp. 26 - dnešním hostinci - byly sklepy k ukládání hotového piva a zároveň i byt sládka a chlévy.
První písemná zmínka o pivovaru se datuje roku 1510, kdy jej majitel sklárny Otta z Losu uvádí spolu se zpustlým hradem. V dobových listech se mj. píše: „Pod hradem je pivovar, který by mohl vařit, kdyby bylo více krčem. Jsou jen dvě. Jedna ve Stradonicích a druhá ve Žloukovicích. V těch se prodá týdně 3 věrtele piva. Otta z Losu tedy žádá o povolení dodávat pivo také do Otročíněvse.“

Pivovar střídá spoustu majitelů a od roku 1731 jej drží poslední majitelé, kterými jsou Fűrstenberkové. Ti pivovar zdárně provozují až do roku 1875. Při ocenění roku 1731 se uvádí, že budova pivovaru je ve špatném stavu. V té době má pivovar měděnou pánev na var 8 sudů (cca 20 hl). V objektu je též i vinopalna, kde se zpracovává zkažené pivo a odpady vznikající výrobou piva. Produkty z vinopalny jako např. kvasnice a ocet se dále prodávají jako vedlejší produkce pivovaru. Roku 1843 se majitel pivovaru rozhoduje provést rekonstrukci a přestavbu pivovaru pro větší var na 25 sudů (cca 60 hl) s ohledem na větší odbyt piva v místních železárnách. Začalo se s rekonstrukcí, ale i s výstavbou sladovny. Vše však zmařila velká povodeň r. 1872. Nakonec byla budova pivovaru pronajímána jako sklad. Toho využívá i krušovický Fűrstenberský pivovar, který dováží vlastními vagony drahou pivo do Nižbora na sklad, ale hlavně do Fűrstenberských železáren, kde byl velký zájem o toto pivo. Budova pivovaru přečkala věky a díky obětavosti místních obyvatel Nižbora se z ní koncem 70. let minulého století stala základní škola, která je v provozu i v současnosti.

08.jpg  09.jpg  10.jpg
Nižbor – dnešní škola a sklepy, foto P.Sitař 2005.


Pravděpodobně po roce 1924 dostávají chladírenské vozy jiný popis a jsou začleněny do ochozu ČSD. V roce 1927 má pivovar tři vozy řady Lp 510688, 510689, 511152 a jejich domovská stanice je nedaleká vesnice Krupá. Podle fotky vozu Lp 511152 je barevné provedení vozu asi tato: skříň a střecha je bílá, spodek černý, ale horní pruh je tmavý (možná červený), spodní pruh je světlejší (možná zlatý nebo žlutý), popis bude černý a velká písmena jsou stínována světlejší barvou. Dále vozy mají rozdílnou brzdařskou budku. V roce 1910 dělala továrna Ringhoffer v Praze takovouhle brzdařskou budku, která měla ještě namontovanou záchrannou brzdu.

12.jpg  11.jpg


Model je postaven podle předešlých stavebních postupů v článcích I., II., a III. při stavbě chladírenských pivních vozech. Skříň, budka, rozsochy jsou odlité jako stavebnice a další díly jsou plastové destičky. Potisk je udělán na inkoustové tiskárně, barevné pruhy jsou vlastně sestříhaný obtiskový papír a jen profil U je ručně domalován. Na spodek železničního vozu je nejprve vlepena kinematika, až potom jsou přilepovány další díly rámu spodku vozu. Stavěl jsem několik vozů najednou pro sebe a pro pár železničních nadšenců a přátel.

13.JPG  14.JPG  15.JPG


Podle fotky pivního vozu a brzdového náčrtku je sestavena ruční brzda. Na každém boku vozu je pak ještě vložena tyč, která ještě spojí spodní okraje rozsoch. Pro představu jak taková brzda vypadá na pivním chladírenském voze dokládá plánek vozu o rozvoru 3.8 m, který je vlastně předchůdcem pivních vozů v Rakousku-Uhersku. Vozová skříň je téměř stejná jako u vozů o rozvoru 4.0 m. Typickým znakem těchto vozů je zakrytá brzdařská plošinka v úrovni podlahy.

16.png  17.jpg


A zde je pak pár fotek postaveného krušovického pivního vozu. Zda jsem postavil model podle součastných znalostí o historií chladírenského vagonu a nebo jsem se odchýlil od skutečného vzoru chladírenského pivního vozu mohou posoudit modeláři sami.

18.jpg  19.jpg  20.jpg

21.JPG  22.JPG  23.JPG

24.JPG


První pražský měšťanský pivovar.
27.gif

Situace malých staropražských pivovárků byla v druhé polovině 19. století velmi kritická. Ještě kolem roku 1870 pracovalo v historických částech Prahy asi 50 pivovarských provozů. Po vzniku nových pivovarů na Smíchově, ve Velkých Popovicích, Libni či Nuslích, jich však rychle ubývalo. Technologicky moderní pivovary zahlcovaly Prahu levnějším a nezřídka i kvalitnějším pivem. Pražští radní, kteří přicházeli zavíráním staropražských pivovárků o značné zisky, ustaraně přihlíželi k rostoucímu přílivu venkovského piva do pražských hostinců. V roce 1895 se konšelé a městská rada usnesli o výstavbě svého pivovaru. Za místo stavby byla vybrána rozlehlá plošina v ohybu Vltavy, lokalita zvaná Maniny v Holešovicích. Tradiční průmyslovou čtvrtí se Holešovice staly od 2. poloviny 19. století. Tehdy nejmladší část Prahy patřila zároveň k nejživějším částem města. Největší rozkvět zaznamenaly Holešovice na konci 19. století, kdy zde bylo v provozu více než 30 továren, mj. vagónka, plynárna, síťovna a drátovna, smaltovna, válcovna, mostárna, několik továren a další. Práce na pivovaru probíhaly rychle a již roku 1897 bylo vystaveno první pivo z Prvního pražského měšťanského pivovaru. K dodavatelům zařízení patřili Ringhoffer, Křižík, Novák & Jahn, což dávalo pivovaru nadějnou perspektivu a záhy také došlo k dalším modernizacím. Vedením pivovaru byl pověřen pan Vendulák, člen staré pivovarské rodiny, majitel a sládek staroměstského pivovaru a hostince U Medvídků. Pivovar dokončil destrukci starých pražských pivovárků, jejichž majitelé a sládci se zachovali stejně a založili vlastní pivovar v Braníku. V pivovaru se dodržovala výroba tmavých a zdravotních piv. Zdejší pivo si získalo oblibu nejen v Čechách, ale i ve Vídni a Chicagu. Tato tradice byla načas přetržena v dobách socialismu. Pivovar byl znárodněn Vyhláškou ministryně výživy ze dne 3.7. 1948 o znárodnění některých průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském. Podle § 1, odst. 3 zákona ze dne 28.4.1948, č. 115 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském. V té době byl původní honosný název podniku degradován na "závod Holešovice" u Průhonu 13.

28.JPG  29.jpg


Po roce 1989 se vrátil původní název firmy, po roce 1990 byl celý sortiment piv jednotně označován jako Měšťan. Pivovar převzala společnost Pražské pivovary, avšak na konci března roku 1998 byl celý areál pivovaru uzavřen a přestal se využívat. Značka Měšťan však z pultů nezmizela - výrobu tohoto piva společnost přesunula do Smíchovského pivovaru.

30.jpg  31.jpg


Pivovar vlastnil dva chladírenské vozy. Výrobu vozů provedla Ringhofferova továrna v roce 1912 nebo 1913 a jeden vůz měl tovární číslo 81628. Vozy mají ještě na střeše protisluneční střechu. Pod vozem v prostředku jsou kamínka a na jedno čelo je pak vyveden komínek. V seznamu vozů z roku 1927 už nejsou vozy evidovány a ani pivovar zde není už uveden. Zda vozy ještě po roce 1918 dostanou logo ČSD, za předpokladu, že zůstalo původní rakouské číslo je další téma na bádání. Nebo, jsou oba chladírenské vozy prodány jinému pivovaru. Pivovar nemá vlečku (domovská stanice vozů je nádraží cís. Františka Josefa) jak dokládá přiložená mapa (asi rok 1908), kde celé Holešovice jsou obkrouženy kolejemi, ale do pivovaru nic nevede.

32.jpg  33.jpg  34.jpg


Stavba modelu chladírenského vozu je stejná jako předešlé vozy. Nejzajímavější je právě ten reklamní popis chladírenského vozu. Na jedné straně boku vozu je český popis a na druhé straně je německý popis vozu. Takhle mohl teoreticky jezdit ještě po roce 1918 až do roku 1925, kdy bylo přečíslování chladírenských vozů.
Na střechu vozu jsem položil základní rám protisluneční střechy, která je zakrytá plastovou destičkou. Pak jsou sestaveny a přilepeny vstupní otvory pro zaledování chladírenského vozu. Lávky na střeše jsou stejné jako u předešlých postavených vozů.

35.JPG  36.JPG


Lávky jsou na střeše hotové a je dodělán i komínek na jednom čele.

37.JPG  38.JPG


Barva skříně bude bílá nebo slonová kost a spodek černý. Já udělal skříň bílou. Po všech nátěrech přijde na řadu výroba madel na skříni. Pak se na model nanese vlastní výroba obtisků a provede se přelakování. Základní potisk vozu bude černý a reklamní popis je tmavě zelený a stínování písma je hnědé nebo dále červené. Vše záleží na citu modeláře. Popis vozu jsem nechal takový, jaký je na fotkách. Mohu se jen domnívat, že takto mohl vůz jezdit v roce 1918 až 1919. Po dokonalém proschnutí se přilepí základní rám podvozku a vlepí se kinematika.

39.JPG  40.JPG


Pak přilepíme rozsochy, podélné výztuhy, příčníky, brzdy, košové nárazníky, kamínka a kouřovody. A zde je pár fotek hotového modelu.

41.JPG  42.JPG

43.JPG  44.JPG

45.JPG  46.JPG


Hodně úspěchů do dalších modelů Vám přeje
Vladimír Klusáček

Zdroj:
www.pivovary.info
www.vhospode.cz
www.krusovice.cz
www.pivni.info
www.usedlosti.ctrnacka.net
www.members.chello.cz
www.hornictvi.info
www.scrpophily.be 
ing. L. Kotnaur a ing. Z. Maruna – Železniční modelářství IV, Nadas 1965.

| Autor: Vladimír Klusáček | Vydáno 18. 04. 2012 |
Fotodokumentace
Uaai 11
(18.05.2014)
434.1
(07.11.2011)
tendr 516
(07.11.2011)
BCi/ú
(03.04.2011)
R 552088
(13.08.2010)
Kirow EDK 300
(30.06.2010)
Ca4
(22.06.2010)
Kirow EDK 80
(23.03.2010)
Kirow EDK 10/1
(15.03.2010)
M 120.417
(18.01.2010)
Gbgkks
(08.10.2007)
Gbgkks