Navigační cesta
Ostatní >> Leptání v domácích podmínkách
Ostatní

Leptání v domácích podmínkách

Každý, kdo viděl film Obecná škola si jistě vybaví, co následovalo po varování pana ředitele před kontaktem s namrzlými kovovými předměty. Některá doporučení jsou holt pro chlapy bez rozdílu věku neodolatelnou výzvou. Když jsem se tedy začal zajímat o domácí výrobu fotoleptů a všude jsem četl, že je to záležitost finančně i technologicky náročná s nejistým výsledkem a že je nesmysl se do toho pouštět v době, kdy si na zakázku lze nechat vyleptat cokoli, neodolal jsem.

Začalo to sháněním nějakých informací, jak vlastně lepty vznikají a co je k tomu potřeba. To je docela oříšek, protože většina informací na internetu jsou návody elektrotechniků na výrobu plošných spojů. Technologie je sice stejná, ale jak známo když dva dělají totéž…. Oni totiž zpravidla leptají jen jednostranně, leptají vrstvičku zhruba desetkrát tenčí, než potřebujeme my a navíc výsledkem jejich práce je dostat nějaké ty voltíky z bodu A do bodu B, takže jim na nějaké desetince nefrčí a případnou chybu můžou doletovat, což je přístup pro výrobu leptu kapku nepoužitelný. Dalším společným znakem většiny informací je to, že jsou psány docela odborně, tedy v pojmech, kterým průměrný dřevorubec rozumí jen stěží.

Tak o čem to leptání vlastně je: Jednoduše řečeno, když se mosazný plech ponoří do leptadla, začne ho to rozpouštět z obou stran. Pokud se nějaká část plechu pokryje ochranou vrstvou z obou stran, zůstane neporušená. Pokud se pokryje jen z jedné, ztenčí se na poloviční sílu na a to co se nepokryje vůbec se proleptá skrz. O ono pokrytí se postará fotocitlivá vrstva na plechu. Zastíní se tvary, které chceme získat a osvítí se UV světlem. Ponořením do vývojky se osvětlená fotovrstva odplaví, zatím co ta zastíněná část zůstane a tvoří onu požadovanou ochranu před leptadlem.

Teorie postupu je tedy jasná. Nejprve se vektorovém rýsovacím programu narýsují jednotlivé díly. To, co má z plechu zůstat se vybarví a to, co se má odleptat zůstává nevybarvené. Pak se to celé zrcadlově zkopíruje a upraví podle toho, jak se jednotlivé strany od sebe liší. Pak se to vytiskne na něco průsvitného. Elektrotechnici tvrdí, že stačí laserovka a pauzák.

Na dobře očištěný a odmaštěný plech se nanese fotocitlivá vrstva. Nejdostupnější a nejdoporučovanější je pozitiv 20 ve spreji, který je k dostání v gm a podobných obchodech. Takto připravený plech je třeba chránit před denním světlem. Žárovkové údajně nevadí, ale to nemohu potvrdit ani vyvrátit, protože jsem podlehl fóbii ze světla, které mi zničí mé usilovné snažení, takže se všechny operace od stříkání fotovrstvy až po leptání odehrávaly jen při světle červené blikačky na kolo. Potom se vloží mezi vytištěné klišé, osvítí, vyvolá a vyleptá. Jak prosté!

Vybaven touto teorií jsem se do toho s dětinskou zarputilostí pustil metodou pokus - omyl. Na poprvé něco jednoduchého – okna.

Toto je celá sestava oken na model skladiště. Na levé půlce jsou vidět spojovací můstky, které po odleptání drží jednotlivé okna po kupě, ať se nemusí lovit na dně v kyselině.
1.jpg

Při rýsování platí určité zásady:
  1. Předměty se při leptání zmenšují (u hrany) a díry zvětšují. Předejít se tomuto dá zvětšením části v návrhu resp. zmenšení díry v návrhu o 15% tloušťky materiálu.
  2. Doporučené minimální velikosti:
    Minimální průměr díry = tloušťka materiálu.
  3. Minimální průměr nýtu = 1.4 x tloušťka materiálu
    Minimální šířka zapuštěné nebo vystouplé čáry = 0.8 x tloušťka materiálu
    Ohyb o 90° = tloušťka materiálu
    Ohyb o 180°= 1.5 x tloušťka materiálu (zkopírováno z DF modely.biz)
Při nákupu chemie přišlo první zchlazení. Měli pravdu, levné to není...
 
2.jpg

Obě vrstvy se musí přiložit k plechu přesně proti sobě. Na to je na stránkách ZababaWiki jednoduchý recept. Dvě plexi proti sobě, šrouby zajišťující stále stejnou vzájemnou polohu a ryska, podle které se klišé přichytí. Klišé vytištěné na pauzák. Na překrytých vrstvách je krásně vidět, jak je průsvitné. Na 35 mikrometru dps to možná stačí, ale na 0,3 mosaz…?!

Co se týče UV světla, tak jsem na to svítil klasickou výbojkou, kterou má kde kdo v dílně, nebo bývá ve starých tělocvičnách, halách atd… Je to to světlo, co když se omylem vypne, musí se čekat deset minut, než zase naběhne. Svítil jsem 10 minut z každé strany ze vzdálenosti 40cm.
 
3.jpg

 
První pokus po vyvolání. Obrazec se moc nepovedl. Neúplný, neostré hrany... Utěšuji se, že je to tím pauzákem. Zkoušel jsem i lepší tiskárnu a tisk na folii, ale taky nic moc. Obrovskou předností leptání je, že umí vytvořit tvary s obdivuhodnou přesností, takže rady elektrotechniků, že se to domaluje liháčem jsou k ničemu.
 
4.jpg

 
Jediná správná cesta je prý tisk na osvitce v DTP studiu. Tady je výsledek. Jak vidno černá je opravdu černá.
 
5.jpg

 
Dobré klišé ale není všechno, je taky potřeba rovnoměrně nastříkat fotovrstvu. Positiv strašně rychle zasychá - dříve, než se rozlije po ploše. Dá se to ale zpomalit tím, že se zchladí v lednici.
 
6.jpg

 
Positiv se krásně rozlil, kapky zakryly celí povrch rovnoměrně. Moc hezký vzorek. Úplný panter. Způsobuje to mastnota. Člověk by si myslel, že když drhne prstem plech práškem na nádobí, tak mastnota nemá šanci, ale to je omyl.
Jsme podivuhodně stvořeni a ochranná mastná vrstva na naší kůži se jen tak nedá. Prostě se vydrhnutého plechu nesmím dotknout!
 
7.jpg

 
Naštěstí se voda chová stejně, takže se omaštění dá hned vyzkoušet. Omašťuji práškem na nádobí TORO. Vega-pasta na mytí rukou se neosvědčila, ale dost možná proto, že jsem to pak setřel prstem. To je docela škoda, protože TORO jde špatně opláchnout a jeho ne zrovna libá vůně se urputně drží na rukách.
 
8.jpg

 
Krásně rozlitá voda je důkazem, že odmaštění je jak má být. Prášek pak spláchnu proudem horké vody. Plech vysuším fénem a na minutku zchladím v lednici.
 
9.jpg

 
Tak zase o krok dál! Nicméně ani dobře odmaštěný plech není zárukou úspěchu. Čtyřiadvaceti hodinové zrání fotovrstvy se dá urychlit patnáctiminutovým pečením na 70°C. Když se to ale neuhlídá a přežene, vývojka připečenou fotovrstvu nerozpustí...
 
10.jpg


...ona to nerozpustí ani když se to nepřepeče, pokud se vývojka naředí podle návodu. 7 g/l nestačí, je třeba 10. Takto to vylezlo až po vykoupání v neředěné vývojce, ale to už pak začal mizet i obraz okna.
 
11.jpg


Pokus č. 8. Poprvé v leptadle! Použil jsem klasický leptací roztok na výrobu DPS. Asi sem to ve vývojce moc šolichal o stěnu kelímku, tak se v průběhu leptání začal odplavovat i obrazec. Nerychleji se vyleptala díra kolem drátu, za který sem to držel, takže mi to celé spadlo do kyseliny a dovršení všeho bylo, když sem to v umývadle plném horké vody ohříval tak divoce, až sem jí trocha nabral a kyselinu zředil. Ale pokrok to je!
 
12.jpg

 
Kdyby se to tak nelesklo, bylo by vidět krásný obrys. Škoda jen, že z druhé strany je holý plech. Ony holt musí být ty fotovrstvy z obou stran stejně silné. Tady už se dostáváme do fáze, kdy se rodina dobře bavila na můj účet a hláška: „Ještě se to sice nepovedlo, ale vím proč“ se stala velmi oblíbenou.
 
13.jpg

 
Po dvouměsíční pauze přišel další pokus. V radostné euforii jsem zapomněl na všechnu opatrnost a hurá styl se moc nevyplatil. Pekl jsem to o 5 minut déle a když se při lázni ve vývojce nic nedělo, tak sem to na prudko dřel prstem a narušil i to, co mělo zůstat. No ale je to lepší než minule, takže paráda.
 
14.jpg  15.jpg

 
Jednou to přijít muselo! Stačilo pouhých 12 pokusů a je tu okno jak malované. Problémy s upadávajícím drátem odpadly ustřihnutím delšího pruhu plechu na držení. Taky je trocha širší, takže kapky a bublinky fotorezistu, které se po nástřiku usazují na krajích plechu zůstávají dost daleko na to, aby nezavazely.
 
16.jpg

 
Leptáni velké série. Je potřeba odleptat velké množství materiálu. Ukázalo se, že necelý půllitr chloridu železitého na plošné spoje nestačí. Zpočátku to šlo dobře, ale po chvilce se leptání téměř zastavilo. Není divu, když je spočítaný na 10 dm čtverečních vrstvy 35 mikrometru. To je 1 dm 0,3 plechu a to jsem po všech těch pokusech dávno překročil.
Dočetl jsem se, že je dobré do leptací lázně pouštět bublinky jako do akvária, aby se promíchávalo. Tady je vidět proč. Po 40 minutách se v horní části (vlevo) proleptalo i to, co mělo zůstat, zatím co dole to ještě chvíli potřebovalo...
 
17.jpg

 
... a navíc se na druhé straně rezist téměř smyl a ztrácelo se to všechno. Chce to mít vrstvy na obou stranách pokud možno stejné. Takže další neúspěšný pokus.

Další – nefocený - pokus byl o málo lepší. Více chloridu a míchání bublinkami zabralo, ale pořád to není ono. Nicméně většinu oken jsem z těchto dvou pokusů získal.
 
18.jpg

 
Ještě 2 větší okna…
 
19.jpg

 
Vytál jsem je z leptadla moc brzo. Mám pořád strach, ať to nepřeženu. Je na nich ale vidět, že leptat menší celky je jednodušší, než velké. A jde to i bez míchání.
 
 20.jpg  21.jpg

 
Otázka, jestli stálo za to pučit se s tím doma zůstává otevřená. Kéž se toto kratochvilné čtení stane varováním pro všechny, kdo uvažují že to taky zkusí. No a ti, co si stejně říct nedají tak doufám dají vědět o svých omylech, ať víme, čemu se příště vyhnout.
 
Co udělám příště jinak?
  1. Narýsuju větší okraj kolem dílů, protože kraje plechu se mi nedaří hezky nastříkat fotovrstvou a taky, ať je více místa na manipulaci.
  2. Nechám co nejméně nevybarvených míst k leptání, ať se sníží spotřeba leptadla. Mezi jednotlivými díly stačí 0,5, možná i 0,3 mm a taky vnitřky oken bude lepší vyplnit.
  3. Nebudu leptat moc dílů najednou. Raději méně na vícekrát.
  4. Musím potrénovat se sprejem, protože nerovnoměrné a nestejné fotovrstvy mě docela potrápily

 
A bude vůbec nějaké příště?. Zvážím-li vynaložené úsilí a čas, je jasné,že jsem za ty peníze mohl mít okna od profíků rychleji a v podstatně lepší kvalitě. Jenže na začátku tu byla výzva a s každým dalším posunem kupředu přišla taky hrst radosti a tu jde přeci při modelařině daleko víc, než o ty okna… Takže se těším, až si zase někdy s chutí zaleptám.

| Autor: Radovan Štefka | Vydáno 19. 12. 2010 |
Fotodokumentace
Uaai 11
(18.05.2014)
434.1
(07.11.2011)
tendr 516
(07.11.2011)
BCi/ú
(03.04.2011)
R 552088
(13.08.2010)
Kirow EDK 300
(30.06.2010)
Ca4
(22.06.2010)
Kirow EDK 80
(23.03.2010)
Kirow EDK 10/1
(15.03.2010)
M 120.417
(18.01.2010)
Tu 29
(21.07.2007)
Tu 29