Návod ke stavbě modelu lokomotivy řady T 478.1 III.série z perspektivy modeláře.
Tento obrázkový návod doplňuje a upřesňuje stavební návod dodávaný ke stavebnici, neobsahuje tedy kompletní popis stavby. Dále je zde popsáno několik typů jak si pomoci při řešení některých bodů stavby.
Nejprve si připravíme díly bočnic 1 a 2, naohýbáme čelní díly a písečníky. Díly připájíme ke dnu střechy 10.
Dno střechy upravíme s ohledem na použitý pojezd modelu – v případě potřeby můžeme zvětšit otvor dle použitého motorku, popř. setrvačníků. Připravíme si rámy oken (4) a ohneme a připájíme na díly 1 a 2. Při této práci musíme dbát na to, aby horní hrana boků skříně a okenní část byly čistě v jedné rovině a aby po posazení spodní části střechy nad kabinou strojvedoucího (díl č. 13) tento seděl přesně a zplna na bočnicích a na okenní části. Jestliže toto nedodržíme nebo okenní část nebude sedět přesně, díl 13 má snahu se nepříjemně prohnout a toto bude činit problémy v další části stavby při usazování střechy, viz foto (Kif 1851). Pakliže jsme úspěšně a rovně připevnili okna, vytvarujeme a připevníme prsa, která pokud jsme pracovali přesně by měla pěkně sedět jako na fotografii. O závěskách, resp. verzi lokomotivy se zmíním dále.
Následuje nejnáročnější část stavby – střecha lokomotivy, resp. Její přesné naohýbání. Toto lze provést několika způsoby: Jako vhodné pomůcky budeme potřebovat nějaké šablony vhodného průměru, např. trubky od vysavače, váleček na nudle apod.(Kif 1809). Nejprve začneme ohýbat podélný ohyb „A“ (viz náčrtek na návodu ke stavbě), a to buď tak, že vezmeme střechu, přiložíme jí na šablonu a mačkáním ohýbáme (tady někdy hrozí to, pokud nevyvíjíme rovnoměrný tlak na plochu střechy, že můžeme vytvořit tzv. varhánky), nebo přiložíme na váleček na nudle a klepáním gumové paličky tvarujeme a nebo použijeme jeden avantgardní způsob: Vezmeme střechu, položíme ji na nějaký poddajný materiál jako matrace (Kif 1810), položíme v podélné ose trubku od vysavače (Kif 1811) a začneme válet jako válečkem na nudle (Kif 1812). Úhel prohnutí kontrolujeme střešní výztuhou č. 14 (Kif 1820).
Podle menší kulatiny nebo kleštěmi provedeme ohyb „B“ , jehož úhel opět kontrolujeme pomocí střešních výztuh. Pakliže jsme střechu úspěšně naohýbali, usadíme ji na skříň. Střecha musí pasovat tak, aby nám na skříni seděla zplna a rovně. Při ohýbání musíme dbát na to, aby nedošlo k příčnému průhybu střechy, pak se stane to, že střecha na jedné straně modelu sedí, ale na druhé je „ve vzduchu“.
Až teprve po úspěšném usazení a spasování střechy doporučuji vletovat střešní výztuhy 14.
Potom na střešní díl 13 nad kabinou připájíme díl reflektoru 15.
Střechu opět posadíme na model a natvarujeme část střechy nad reflektorem.
Jestliže máme takto připravenou střechu a tato „sedí“, můžeme přejít k připevnění detailů na střechu .
Odchylně od návodu doporučuji nejprve připevnit díl č.40 – žaluzie sání motoru. Stavebnice je v rámci zjednodušení manipulace při ohýbání řešena tak, že se tyto žaluzie montují zvlášť. Je to jistá výhoda, protože nehrozí deformace při formování střechy. Pro snazší montáž je ve střeše vyleptána drážka (Kif 1886), do které sice žaluzie zapadne, ale protože je kvůli pevnosti ve stejné síle jako lept, tak poněkud vyčnívá, přičemž na skutečné lokomotivě jsou žaluzie sání ve stejné úrovni jako střecha. Zde je možno drážku zpilovat (Kif 1887) a žaluzie vsadit do připraveného otvoru. Žaluzie přichytíme tak, aby byly zároveň se střechou (Kif 1889). Pokud jsme střechu ohýbali ne zrovna příliš přesně, můžeme využít rovinu žaluzií. Nerovnost střechy a horní hranu žaluzií „vylijeme“ cínem (Kif 1900) a zapilujeme dle úkosu střechy. Přitom stále kontrolujeme, jak střecha sedí na skříni a zdali nedošlo k deformaci střechy, resp. žaluzií vlivem zahřívání při pájení.
Dále doporučuji připevnit síta krytů větráku. Ty je možno zespoda přiletovat, ale tady hrozí při neopatrné manipulaci nevratné poškození (protržení) síta nebo je možno jednotlivé díly lepit. Doporučuji tento postup: Z leptu oddělíme síto, naohýbáme a položíme na střechu. Potom celek přelepíme krycí páskou. Potom střechu otočíme a zevnitř vedle žaluzií kápneme vteřinové lepidlo a špendlíkem opatrně „naženeme“ lepidlo na hranu otvoru větráku. Lepidlo vteče mezi síto a otvor. Při této manipulaci dbáme na to, aby nám lepidlo příliš nezateklo na sítko, aby zůstalo schováno pod kroužkem na sítku. Potom opatrně sejmeme krycí pásku.
Další práce probíhají dle návodu. Na střechu připevníme ostatní detaily – střešní háčky (19), protiskluzové lišty (39), víka nad hlavami válců (17), naohýbáme a připevníme výduch odvětrání karteru motoru (20), výstup na střechu (18) – tam nejprve naohýbáme „psaníčko“. Posléze následují výduch parního generátoru – tady bych se zmínil o tom, že je důležité vědět, jaký model (konkrétní lokomotivu) a v jakém časovém období stavíme. V průběhu provozu se tento výduch měníl a to tak, že např. lokomotivy řady T 478.2 (752) tento z výroby neměly, u původní řady T 478.1 (751) po ukončení parního vytápění a po odebrání parního generátoru se tento výduch zaslepoval a to tak, že u některých lokomotiv byl zavařen, u některých byl přeplátován a u některých byl ponechán. Pakliže stavíme verzi bez parního generátoru, můžeme tento otvor prostě zaletovat a přebrousit .
Dále naohýbáme a připevníme kryt tlumiče výfuku a výfuk. Při upevňování dbáme na přesné sesazení krytu a střechy – tady využijeme otvory ve střeše a v krytu, kterými prostrčíme tenký drátek, který kryt navede přesně na místo (Kif 2034).
Do otvorů v krytu dále vletujeme madla a složíme a přilepíme výfuk (28). No a pakliže máme připevněny všechny detaily, ke kterým se po připevnění střechy ke skříni nedostaneme - hlavně pokud se rozhodneme tyto díly letovat, připevníme střechu ke skříni na bočnicích.
Pak naohýbáme střechu nad čely (ohyb „C“ dle návodu) a přiletujeme k nadokenní části. Střecha zde má mírnou rezervu – plech je pro jistotu trochu větší a přečnívající část upilujeme. Posléze zaletujeme partie kolem reflektorů a dosadíme díl 12 na čelo reflektoru.
Když máme za sebou úspěšnou montáž střechy na skříň (Kif 1916), doplníme další detaily – pásnice (30), kliky (9), zpracujeme a připevníme boční úchyty pro zvedání lokomotivy.
Měl bych tady jeden typ na provedení těchto úchytů. Ve stavebnici je úchyt proveden ze dvou dílů - spodní a vrchní větčí dílek. Naprosto se mi neosvědčilo tyto dílky ke skříni lepit, ikdyž s lepením kovu není problém, ale já jsem se rozhodl pro následující řešení. Buď je možno tento dílek vyfrézovat z jednoho celku pokud máme tuto možnost a nebo zvolit následující postup: Ještě před odělením jednotlivých částí bočních úchytů tyto v planžetě leptu provrtáme tenkým vrtáčkem průměru např. 0,3 mm. Pak vezmeme tenký drátek - já s oblibou používám pocínovaný včelařský drátek o průměru taktéž cca 0,3 mm, ohneme z něj takovou skobičku, tu protahneme otvorem na skříni v místě úchytu a zevnitř přiletujeme. Posléze drátek (skobičku) zkrátíme na míru nezbytně nutnou a na toto navlékneme spodek úchytu a jeho vrchní díl a tento celek zakápneme cínem a posléze zabrousíme. Opět více napoví fotografie.
Takto připravenou skříň lokomotivy usadíme na pojezd. Detaily spodku lokomotivy (závěsky, nádrž, stupačky apod.) doporučuji k modelu připevnit až po definitivním usazení skříně k pojezdu lokomotivy.
A nyní něco k závěskám. V průběhu provozu byla k těmto lokomotivám zpracována rekonstrukce pojezdu, která podstatně zlepšila jízdní a chodové vlastnosti skutečné lokomotivy. Ona rekonstrukce spočívá v odstranění původních závěsek a nahrazení tzv. gumokovovými sloupky. Stavebnice umožňuje verzi obou provedení. Opět tedy záleží na zvolené předloze k modelu. Pokud jsme zvolili model se závěskami, natvarujeme závěsky (7) a tyto přiletujeme ke skříni. Pakliže modelujeme druhou verzi pojezdu, závěsky jednoduše odstřihneme od skříně a začistíme. Dále sestavíme masky pojezdu. Podle verze oddělíme části masky z leptu a pro snadnou montáž nasadíme např. na špendlíky. A nyní je buď slepíme k sobě nebo sletujeme a to tak, že vhodným předmětem zmačkneme k sobě ( zde kadeřnická pinetka) a zaletujeme zespoda a zeshora .
Při skládání masek dáváme pozor na správné složení masky, podařilo se mi totiž u jedné otočit poslední díl masky. I když stavebnice má masky přesně čtyři, bez rezervy, není ještě nic ztraceno. Mezi dílky, které jsem špatně složil, jsem vsunul žiletku a masku opatrně zahřál a oddělil špatný díl. O tom, že proletování je dostačující, svědčí foto, kde je vidět, kam až se dostane cín při letování. Potom jsem chybně umístěný dílek otočil a dle výše popsaného postupu sletoval znovu.
Pokud máme připraveny masky, připevníme tyto k pojezdu. Jaký způsob zvolíme opět záleží na možnostech i na použitém pojezdu - zde Villinger, je možno masky přiletovat nebo přilepit (Tillig).
Potom sestavíme nádrž (Kif 1914), přiletujeme na ní víka od baterií (Kif 1915), vymodelujeme uzávěry nádrže, můžeme použít např. hlavičky od špendlíku a nádrž připevníme k pojezdu.
Pokračujeme v osazování dalších detailů – připravíme boční žebříčky (6) a přiletujeme ke skříni. Natvarujeme a připevníme pluhy, popř. v nich připravíme otvory pro spřáhla modelu. Tady bych měl opět jeden typ. Samozřejmě žijeme v době různých kinematik, např. Peho, šachet podle NEM atd, vše je možno realizovat i na tomto modelu, ale tady je nutný razantní zásah do pluhu. Vzhledem k tomu, že model resp. stavebnice je velmi dobře provedena, bylo mě líto vyrábět obrovskou díru do pluhu a nechtěl jsem spřáhlo upevňovat na podvozek pojezdu protože by jeho třmen kolidoval s ozubeným kolem náhonu, nakonec jsem upravil čelník a to tak, že jsem rozšířil otvor pro tažný hák tak, aby do něj bylo možno zasadit klasické nebo jakékoli podobné spřáhlo a to včetně nového spřáhla Tillig. Dále jsem do rámu nainstaloval - vlepil šachtičku, která vymezuje vůli spřáhla. No a spřáhlo je v šachtě zajištěno tak, že je celek odspoda rámu čelníku provrtán včetně spřáhla a to je zajištěno drátkem, který je přiletován na spodek čelníku. Spřáhlo je osazeno až po nalakování modelu.
No a ve skutečnosti to na modelu vypadá asi nějak takhle:
No a dále pokračujeme dle návodu výrobce. Dosadíme detaily na čelník modelu – rámečky světel (8), kliky kabin (9), příruby nárazníků (36), popř. s ohledem na použité spřáhlo tažný hák (38) a jeho přírubu (37). Další detaily, jako madla, stupačky pro posunovače (33), stěrače a znak ČKD doporučuji doplnit až po nalakování modelu, nicméně některá zábradlí (madla) pokud budou mít stejnou barvu jako okolí, je možno pokud nebudou překážet při barvení modelu osadit ještě před nátěrem. No a pokud máme hotovou hrubou stavbu modelu, následuje příprava před nátěrem. Model je nutno velmi dobře odmastit, dalším problémkem je situace, že mosazný plech vlivem naší práce oxiduje (pot, některé pájecí pasty apod.), proto tomuto doporučuji opravdu věnovat péči. Pak následuje základní nástřik, v případě leptů je nutno stříkat základovkou, pokud jsme pracovali přesně, ani nebude model dále nutno tmelit. Je samozřejmě možno v případě potřeby stříknout i Surfacerem a posléze přebrousit a následuje další povrchová úprava, ale o té snad někdy příště.