Domácí výroba odlitků. Díl 2.

Autor: Ondřej Nadrchal <onadr(at)seznam.cz>, Téma: Tipy & triky, Vydáno dne: 26. 11. 2011

V této části seriálu se podíváme velice důkladně na materiály na výrobu forem a jejich zpracování. To je velmi důležité, protože pouze tak, je možné dosáhnout výborných výsledků a vyhnout se nepříjemnostem, jako je třeba neztuhnutí silikonového elastomeru nebo bublinky ve formě. Důkladným nastudováním technologického postupu si ušetříte případné zklamání a dost peněz za zkažený materiál.

uvod 02.jpg
Použité materiály na výrobu forem jsou průsvitné až průhledné.


Materiály na výrobu forem.
Tyto materiály se odborně nazývají silikonové elastomery nebo silikonkaučuky. Používají se v podstatě dva typy. Jsou to materiály polykondenzační a adiční.   Polykondenzační materiály vytvrzují s pomocí katalyzátoru a díky vzdušné vlhkosti a vlhkosti obsažené v materiálu. Doba vytvrzovací reakce bývá 24 až 48 hodin a vznikají při ní odpadní alkoholy, které se před použitím formy musí odpařit. Vyrobit první odlitek je tak možné, bez nebezpečí poškození formy, po dvou až čtyřech dnech. Tyto elastomery nejsou citlivé na materiál, ze kterého je vyrobena forma a nedochází k vzájemné interakci.
  Adiční materiály vytvrzují pomocí katalyzátoru s příměsí platiny a nepotřebují k tomu nic dalšího. Po vytvrzení se z materiálu neuvolňuje žádná složka a je možné hned odlévat. Vytvrzování lze urychlit zvýšením teploty, na pouhé hodiny. Navíc jsou zde popisované typy plně nebo částečně transparentní, takže je velmi snadné formu naříznout a usnadnit si tak lití pryskyřice nebo vyjmutí odlitku z formy. Ovšem díky použití platinového katalyzátoru může docházet k vzájemné interakci s materiálem modelu, což může způsobit lokální nevytvrdnutí elastomeru. Také se tyto materiály hůře zbavují vzduchových bublinek.
  Mezi modeláři jsou nejvíce rozšířeny hlavně polykondenzační materiály. Také jsem s nimi začínal a dost dlouho pracoval. Ovšem po vyzkoušení adičních materiálů, putovaly tyto do nebezpečného odpadu a už je nikdy více nechci vidět. Adiční silikonkaučuky jsou pro modeláře naprosto ideální. Z celé široké nabídky používám dva typy. Práce s nimi je naprosto pohodová, kromě letního období, kdy dosahují teploty ke třiceti stupňům. Potom mají o hodně kratší dobu zpracování a musí se trochu chladit. Cenově jsou jen o malinko dražší, než kvalitní polykondenzační materiály a aby dlouho vydržely skladování, musí se člověk vyvarovat některých věcí, které budou uvedeny u postupu zpracování.

Vakuování silikonových elastomerů.
Vakuování je nutné pro odstranění vmíchaných bublinek vzduchu z materiálu. Bez něj by nám tyto bublinky mohly způsobit deformaci formy při přetlakovém lití a nebo, po přisednutí na model, vytvoří falešný prostor, který se bude plnit licí pryskyřicí a odlitek tím bude znehodnocen.
  Teoreticky vakuování funguje tak, že v bublinkách v materiálu je normální atmosférický tlak. Po odčerpání vzduchu z vakuové komory, je v bublinách přetlak oproti vnějšímu prostoru a ty se rozpínají, stoupají a praskají. Objem směsi se v této fázi zhruba tři až čtyřikrát zvětší, proto musí být míchací nádoba větší. V počáteční fázi je dobré pomoci uvolnění a prasknutí bublinek různým nakláněním a přeléváním směsi uvnitř a můžeme i několikrát podtlak zrušit a zase obnovit.
  Vakuování má dvě fáze. První se provádí po důkladném promíchání složek a odstraní se při něm vmísený vzduch. Toto vakuování trvá podle mých zkušeností 8-10minut. Potom se vakuují již zalité formy a odstraní se tak různé nedolité prostory mezi hlubokými negativy modelu. Tato druhá fáze trvá cca 5-7 minut a už neprovádíme žádné naklánění komory. Aby nedošlo k přílišnému zhoustnutí materiálu, vlivem vytvrzovací reakce, neměla by teplota materiálu přesáhnout 22°C.
  Pokud budete k vysátí vzduchu používat ledničkový kompresor, tak doporučuji následující postup: Zapněte kompresor, hadičku sání zaškrťte a nechte ho běžet. Vysaje se tak všechen vzduch z nádoby kompresoru a vakuování bude bez zbytečné prodlevy. Při odvakuování komory hadičku opět zaškrťte a potom sejměte z trubičky na víku nádoby. Tím zase zůstane nádoba kompresoru vysátá a opětovné dosažení max. podtlaku v komoře bude nejrychlejší.

01.jpg
Vakuovou komoru mám vyrobenou ze sklenice na okurky. Uvnitř je vidět vložená nádoba na rozmíchání silikonkaučuku


02.jpg
Nádoba na mícháni je z balení lískových oříšků v čokoládě značky „Albert“ a téměř přesně pasuje do sklenice. Navíc je průhledná, takže mám dobrý přehled o stavu silikonkaučuku.


03.jpg
Aby se při naklánění nádoba nepohybovala je dobré ji kouskem měkkého materiálu vymezit.


04.jpg
Průchodka pro odčerpání vzduchu je z kusu plastové trubičky zalepené vteřinovým lepidlem do těsného otvoru ve víčku. Pro připojení je použita silnostěnná silikonová bužírka. Slabá akvaristická hadička se podtlakem zdeformuje a seškrtí.


POZOR!
 Aby byla komora bezpečná, je nutné použít sklenici bez kazů a rýh!! Sklenici s vyčerpaným vzduchem mějte na místě, odkud nemůže spadnout (ideálně na zemi) nebo se jinak rozbít. Následná imploze dodá střepům vysokou energii a může dojít k újmě na zdraví nebo majetku.

Elastosil M4615.
05.jpg


Tento materiál je velmi měkký adiční silikonkaučuk, použitelný pro naprostou většinu forem. Po vytvrzení je modře zabarvený, částečně průsvitný a velmi dobře odolává polyuretanovým licím pryskyřicím. Je velmi elastický, takže lze velmi snadno a bez poškození, vyjímat z forem i velmi složité a jemné odlitky. Poměr míchání složek je 100:15 (A:B). Hmotnost složky B vypočteme takto: B=A*0.15 (hmotnosti v gramech). Rychlost vytvrzení je daná teplotou a můžeme ji přibližně určit z následující tabulky:

Teplota [°C] Doba vytvrzení
23 12h
35 3h
70 20min

Doba zpracování (čas, po který je materiál, od smíchání složek, ještě tekutý) je podle teploty následující:

Teplota [°C] Zpracovatelnost
15 3h
25 90min
30 40min

Tento čas je opravdu maximální a už se může stát, že ve formě zůstanou neodstranitelné nedolitky nebo bublinky. Rozumné je počítat s časem polovičním až dvoutřetinovým.

POZOR !!
A teď ještě velmi důležitá upozornění.

1. Pro míchání jednotlivých složek používejte oddělené nástroje. Pokud se i nepatrné množství složky B dostane do složky A, dojde ke spuštění vytvrzovací reakce a znehodnocení složky A.

2. Nenechávejte vedle sebe stát nádoby se složkou A a B bez víček. Výpary složky B mohou způsobit spuštění vytvrzovací reakce složky A a způsobit její znehodnocení.

3. Míchejte spolu složky A a B pouze ze stejné šarže (je označena na obalu), jinak bude reakce vytvrzování nepředvídatelná.

4. Tento silikonkaučuk reaguje s neúplně vytvrzenými vteřinovými a rozpouštědlovými lepidly. V místě styku slabá vrstva nevytvrdne a znehodnotí se tak celá forma. Doporučuji důsledně používat nástřik masteru surfacerem a nebo jinou základovou barvou. Je to i lepší pro celkovou kontrolu povrchu, protože dojde k okopírování i těch nejmenších kazů.

Zpracování materiálu.

06.jpg
Nádoba na míchání složek a míchací špachtle. Pro každou složku použijeme jinou aby nedošlo ke kontaminaci, která může způsobit znehodnocení materiálu.


07.jpg
Zvážíme si prázdnou nádobu. To doporučuji i pokud má váha možnost tárování. Vyvarujeme se tak situace, kdy dojde k časovému vypnutí váhy (obvykle 1min) a nebudeme vědět hmotnost složky bez nádoby.


08.jpg
Odvážíme složku A. Před odebráním z obalu ji musíme dobře promíchat. Složku můžeme opatrně přelít a nebo odebrat velkou inj. stříkačkou s uříznutým kónusem a zvětšeným otvorem.


09.jpg
Odměříme složku B. Tu je vhodné pomalu lít do nádoby až do dosažení vypočítané hmotnosti. Pozor na nalití příliš velkého množství! Po odvážení obě složky velmi důkladně promícháme. Velmi se mi na to osvědčil zbytek uhlíkové kompozitové kulatiny používané jako výztuž ve funkční modelařině.


10.jpg
Nádobu se směsí vložíme do vakuové komory a začneme první fázi vakuování směsi.


11.jpg
Při vakuování se bublinky vzduchu rozepnou a objem směsi se několikanásobně zvýší.


12.jpg
Rychleji budou bublinky praskat, když budeme komoru různě naklánět a směs v ní přelévat.


13.jpg  14.jpg
V průběhu vakuování bublinek ubývá a takhle vypadá směs téměř před koncem. Tato první fáze trvá 8-10minut a nedoporučuji ji více protahovat. Po odvakuování komory se bude směs jevit jako naprosto homogenní a mikroskopické bublinky ve formě nevadí.


15.jpg
Po odvakuování komory vyjmeme nádobu se směsí a volně lijeme slabým proudem do forem. Snažíme se, aby se příliš prudkým litím netvořily bubliny nové a směs měla čas zatéci i do velkých negativů modelu.


16.jpg
Formy s nalitou směsí dáme na podložku a opět vložíme do vakuové komory a vysajeme vzduch. Tentokráte necháme pouze stát a s komorou nepohybujeme.


17.jpg
Bubliny z nedolitých dutin samy vystoupají k povrchu. Tato druhá fáze vakuování trvá 5-7minut. Potom komoru opatrně odvakuujeme, aby vzduch proudící dovnitř nepovalil formy nebo nerozfoukl povrch a necháme na podložce ještě cca 1hodinu při nižší teplotě (15-20°C). Tím umožníme i malým bublinkám vystoupat k povrchu a prasknout. Potom můžeme přendat formy do teplejšího prostředí a podle vlastního uvážení urychlit reakci tuhnutí.


18.jpg
Zbytek směsi necháme vytvrdit v kelímku a potom ho velmi snadno vytáhneme celý ven.


Elastosil M4600.

19.jpg


Tento materiál je tvrdší adiční silikonkaučuk, použitelný pro větší formy, kde je důležitá i vlastní pevnost formy, aby nedošlo k nežádoucí deformaci. Po vytvrzení je lehce mléčně zabarvený, téměř průhledný a velmi dobře odolává polyuretanovým licím pryskyřicím. Není tak měkký jako M4615, takže velmi složité a jemné odlitky musíme vyjímat zvláště opatrně a formu si vhodně nařezat skalpelem. Díky jeho průhlednosti máme plnou kontrolu nad provedením řezu a minimalizuje se nebezpečí poškození modelu nebo nesprávného naříznutí formy. Poměr míchání složek je 100:10 (A:B). Hmotnost složky B vypočteme takto: B=A*0.1 (hmotnosti v gramech). Rychlost vytvrzení je daná teplotou a můžeme ji přibližně určit z následující tabulky:

Teplota [°C] Doba vytvrzení
23 12h
35 3h
70 20min

Doba zpracování (čas, po který je materiál, od smíchání složek, ještě tekutý) je podle teploty následující:

Teplota [°C] Zpracovatelnost
15 3h
25 90min
30 40min


Tento čas je opravdu maximální a už se může stát, že ve formě zůstanou neodstranitelné nedolitky, nebo bublinky. Rozumné je počítat s časem polovičním až dvoutřetinovým.

POZOR !!
A teď ještě velmi důležitá upozornění.

1. Pro míchání jednotlivých složek používejte oddělené nástroje. Pokud se i nepatrné množství složky B dostane do složky A, dojde ke spuštění vytvrzovací reakce a znehodnocení složky A.

2. Nenechávejte vedle sebe stát nádoby se složkou A a B bez víček. Výpary složky B mohou způsobit spuštění vytvrzovací reakce složky A a způsobit její znehodnocení.

3. Míchejte spolu složky A a B pouze ze stejné šarže (je označena na obalu), jinak bude reakce vytvrzování nepředvídatelná.

4. Tento silikonkaučuk reaguje s neúplně vytvrzenými vteřinovými a rozpouštědlovými lepidly. V místě styku slabá vrstva nevytvrdne a znehodnotí se tak celá forma. Doporučuji důsledně používat nástřik masteru surfacerem a nebo jinou základovou barvou. Je to i lepší pro celkovou kontrolu povrchu, protože dojde k okopírování i těch nejmenších kazů.

Zpracování materiálu.

06.jpg
Nádoba na míchání složek a míchací špachtle. Pro každou složku použijeme jinou aby nedošlo ke kontaminaci, která může způsobit znehodnocení materiálu.


07.jpg
Zvážíme si prázdnou nádobu. To doporučuji i pokud má váha možnost tárování. Vyvarujeme se tak situace, kdy dojde k časovému vypnutí váhy (obvykle 1min) a nebudeme vědět hmotnost složky bez nádoby.


20.jpg
Odvážíme složku A. Před odebráním z obalu ji musíme dobře promíchat. Složku můžeme opatrně přelít a nebo odebrat velkou inj. stříkačkou s uříznutým kónusem a zvětšeným otvorem.


21.jpg
Odměříme složku B. Tu je vhodné pomalu lít do nádoby až do dosažení vypočítané hmotnosti. Pozor na nalití příliš velkého množství! Po odvážení obě složky velmi důkladně promícháme. Velmi se mi na to osvědčil zbytek uhlíkové kompozitové kulatiny používané jako výztuž ve funkční modelařině.


22.jpg
Nádobu se směsí vložíme do vakuové komory a začneme první fázi vakuování směsi.


23.jpg
Při vakuování se bublinky vzduchu rozepnou a objem směsi se několikanásobně zvýší.


24.jpg
Komoru musíme různě naklánět a směs v ní přelévat, protože bublinky praskají velmi neochotně a podstatně hůře než u tekutějšího M4615. Také pomůže několikrát komoru odvakuovat a opětovně vyvakuovat.


25.jpg  26.jpg
Po odvakuování komory vyjmeme nádobu se směsí a volně lijeme slabým proudem do forem. Snažíme se, aby se příliš prudkým litím netvořily bublinky nové a směs měla čas zatéci i do velkých negativů modelu.


27.jpg
Formy s nalitou směsí dáme na podložku a opět vložíme do vakuové komory a vysajeme vzduch. Tentokráte necháme pouze stát a s komorou nepohybujeme. Bubliny z nedolitých dutin samy vystoupají k povrchu. Tato druhá fáze vakuování trvá 5-10minut. Potom komoru opatrně odvakuujeme, aby vzduch proudící dovnitř nepovalil formy nebo nerozfoukl povrch.


28.jpg
Pokud jsou na povrchu vidět vystoupnuté bubliny, můžeme je pomocí drátku nebo špendlíku propíchnout. Formy necháme na podložce ještě cca 1hodinu při nižší teplotě (15-20°C). Tím umožníme i malým bublinkám vystoupat k povrchu a prasknout (a nebo jim pomůžeme). Potom můžeme přendat formy do teplejšího prostředí a podle vlastního uvážení urychlit reakci tuhnutí.


Příště: Výroba modelů a forem.