Před dvěma roky jsem začal stavět svůj první pojezd. Začínal jsem se šroubováky a svěrákem. Od té doby jsem si pořídil několik pomocníků, bez kterých bych se snad už neobešel. Stále ale pracuji v "domácích" podmínkách, u psacího stolu a jen s ručním nářadím.
Nářadí a postupy, které budu popisovat, se rozhodně nedají považovat za profesionální nebo ideální. Ale postavit pojezd se vším všudy takto jde - bez velkých nároků na prostor a investice.
Za klíčového hráče ve své dílně považuji mini stahovák firmy Fohrmann katalogového čísla 90 800. Byl to první specializovaný nástroj, který jsem si pořídil. Pokud chcete začít s pojezdy, určitě si něco podobného pořiďte také.
Úkolem, pro který byl navržen je stahování koleček z hřídelí, což s ním samozřejmě jde bezvadně. Při použití stahováku se totiž minimalizuje riziko poškození plastové izolace kolečka. Tímto nástrojem jde stahovat i kolečka, která jsou již namontována v rámu.
Já s ním ale i lisuji. Výhodou je, že čelisti stahováčku se dostanou třeba dovnitř převodovky. To je vidět na obrázku níže, kde lisuji ozubené kolo na nápravu uvnitř nápravové převodovky.
Práce s mini stahováčkem má jednu nevýhodu - při některých operacích člověk potřebuje snad několik rukou navíc: stahováček je potřeba držet a utahovat, k tomu ještě držet samotný lisovaný předmět a směrovat do něj čep stahováčku nebo hřídelku... Pro usnadnění jsem si pořídil přípravek Fohrmann 90 823, kterým lze stahovat...
... i lisovat. Pro lisování převodů si budu muset buď upravit opěru tohoto přípravku nebo nechat vyrobit novou, s otvory potřebných průměrů přesně proti šroubu. Hlavním účelem tohoto přípravku je přesné doladění rozkolí, což jde skvěle - máte volnou ruku pro šupléru.
Při lisování převodů mi opravdu usnadnilo život používání výstružníků. Pořídil jsem si dva - jeden pro 1.5 mm a druhý pro 2.0 mm - což jsou dva nejběžnější průměry hřídelí. Výstružníkem si upravuji díry v převodech před lisováním. Jemně a opatrně díry zvětšuji, dokud nelze hřídelka nasunout do části díry. To usnadní především samotné lisování - není potřeba takového tlaku, nehrozí poškození - ale i upnutí do přípravku nebo stahováku, kdy už s ozubeným kolem a hřídelkou můžete pracovat jako s jedním kusem a pouze dolisovat.
Výstružník lze upnout do sklíčidla, což ale nepoužívám. Takto je práce s ním skutečně jemná. Díry lze zvětšit vždy, zmenšit ale ne... Vyplatí se zvětšovat postupně po malých krůčcích a průběžně zkoušet.
Pomocníkem, který si získal okamžitou oblibu je ruční sklíčidlo Fohrmann 53 145. Má čtyři upínací hlavy pro různé průměry upínaných nástrojů.
Nejen že se s ním dobře vrtá, do sklíčidla jde upnout i opracovávaný předmět - třeba hřídelka při řezání nebo i celá převodovka. Na obrázku je vidět doplňková upínací hlava (různé průměry na obou koncích), která je schována v pouzdru uvnitř sklíčidla.
Když už jsem u upínání, tohle se také hodí... Tento nástroj používají hodináři, já jsem narazil na mašinkářský od firmy Fulgurex.
Teď trochu k leptům. Na ohýbání dílů, které jsou v mých stavebnicích, postačí prsty a malé kleště, nejlépe s hladkými čelistmi.
Pokud je ale potřeba ohnout delší díl, třeba lokomotivní rám, chce to trochu víc. Nejdříve jsem si pořídil ohýbačku leptů, ta ale na silnější plechy a opravdu dlouhé kousky moc praktická není. Pro tento účel používám malý svěrák vybavený dvěma hliníkovými "L" profily. Mezi profily upínám lept a ohýbám pomocí ocelového pravítka nebo úhelníku.
Výhodou je, že profily lze upravit na míru ohýbaným dílům.
Ohýbačka pro "jemnější" práci...
Páječku jsem si pořídil v OBI. Je to základní model s výkonem 30W. Co považuji za klíčové je "hranatý" hrot. Při pájení rohových spojů spolehlivě prohřeje oba spojované díly (třeba i matku pájenou k plechu), plochou částí hrotu se dobře prohřívají i ploché spoje.
Že čistota je půl zdraví platí i pro pájení. Hrot je potřeba stále čistit navlhčenou houbičkou.
Pájky používám dvě - jednu klasickou Sn-Pb a jednu s nízkou teplotou tavení Sn-Pb-Bi - obojí od Elchemco. Kombinace těchto dvou pájek usnadňuje život pokud jsou dva spoje blízko sebe - první pájím klasikou, druhý pájkou s nízkou teplotou tavení. Riziko, že první spoj povolí, se tak snižuje na minimum. Coby tavidlo používám Neutrální pájecí kapalinu od Elchemco.
Pomocníci při pájení pouzder do rámů - hřídel příslušného průměru pro udržení souososti a pinzeta coby svěrka pro zajištění pozice.
Spájené lepty čistím isopropyl-alkoholem a upravuji pilníky nebo brusným papírem. Pro dokonalý výsledek ještě používám kartáček ze skelných vláken Fohrmann. Práci znepříjemňují úlomky vláken, které se rády zapichují do kůže. Chce to rukavice a následně vše dobře očistit.