Dvě dvojky jedné mrazivé noci

Autor: Milan Ferdián <fmodel(at)centrum.cz>, Téma: Plány kolejišť, Vydáno dne: 05. 01. 2009

Je -12°C. Mrzne až praští, sněhové vločky, s nimiž si pohrává divoký vítr, vytvářejí nepředstavitelnou kulisu dnešního večera. První den nového roku se blíží k závěru, ale odfukující „dvojka“ jakoby to neregistrovala. Topič pečlivě přikládá do kotle, mašinfíra hlídá bedlivě budíky. Právě ukončili rozpojení vlakové soupravy na tří díly, protože dál celá vlaková souprava nemá šanci jet. Až ve vrcholové stanici se opět spojí a budou pokračovat přes čáru k odběrateli. Ano, je to uhelný vlak s hnědým uhlím do Německa (NDR). Mechanika dává zdviženým ramenem návěst „volno“.

 Souprava, jakoby se lehce rozjížděla, ale oba dva v té vyhřáté budce lokomotivy ví, že na sklonících za stanici se budou červenat čísla 33 promile. Zatím...... To bude pořádný zápřah pro stroj. Dvojka pravidelně odfukuje a zdolává hravě stoupání, vyjíždíme z tunelu a přes ocelový most přejíždíme konkurenční uhelnou dráhu, kam již dorazil pokrok. Měděna pavučina se rozprostírá nad jeho kolejemi, a i když to vypadá na dvojkolejku, je to jen dlouhá výhybna. Přírodní a geologické podmínky nedovolily vybudovat po celé trase trať o dvou kolejích. Proto se zde jednokolejné úseky střídají s dlouhými úseky výhyben, které umožňují svoji délkou míjet vlakové soupravy i za jízdy. Vjíždime do úvraťové stanice. Vítr ještě více zesílil a sněžení se změnilo v bujarou vánici.  Jakoby nám Krušné hory oznamovaly, kdo je tu vládcem. Odpojujeme stroj a opatrně se dostáváme na točnu, kde se otáčíme. Mezitím jsme míjeli připravený postrkový stroj. Další „dvojka“. Ta má zde svůj domov a potřebné vybavení, aby nemusela zajíždět pro dozbrojení do mateřského lokomotivního depa dole v údolí. Objíždíme soupravu a opět na ni najíždíme. Postrková lokomotiva opatrně najíždí zezadu na soupravu, ale nezapojuje se. Mašinfíra si s topičem oddychnou a vyčkávají příjezd opožděné motorové osobní soupravy z hor. Mezitím se vánice rozběsnila "do ultima" a chlapi z traťovky jsou nešťastní,  protože nestačí odklízet sypající se sníh na stanici. Snaží se aspoň dvě koleje s točnou zachovat v průjezdném stavu. Ostatní koleje ve stanici jsou zapadlé sněhem a odstavené vozy při skladišti vypadají jako zachumelené chaloupky. Ozve se táhlý hvizd, mašinfíra překvapeně hledí skrze vánici na příjížděcí sněhový pluh, za nímž v závěsu dorazila zpožděna osobní motorová souprava. Nahoře musí být zle. Rozjíždíme se a hned za stanici máme na skloníku číslici 40 promile. A tak tomu bude až do vrcholového sedla. Oba stroje tvrdě zabraly a souprava se překvapivě hladce rozjíždí, překonávajíc odpor napadaného sněhu. Dalším ocelovým mostem přejíždíme dolní trať a stoupáme vzhůru. Vlečka do stáčírny minerálních vod je úplně zapadaná. Jízda se zdá nekonečná. Konečně jsme nahoře, ale tu je bílá tma s tmavou nocí. Postrková lokomotiva táhle zahvízdá na rozloučenou a opatrně zastavuje, aby se po chvíli, po oznámení o stavu tratě, vrátila zpět. My mizíme v tunelu a pokračujeme dál do cílové stanice.

tomas_TT_002.jpg
tomas_TT_003.jpg